Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka


Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Něco o knížkách

29. června 2009
Prší, mám otevřené okno a „koukám“ na Slipstream od Jethro Tull, tak bych mohl napsat něco o knížkách. Jestli se ptáte co to s tím má společného, tak vám klidně odpovím: nemám tušení.

Rád se procházím po knihkupectví, nechodí tam moc lidí, což je na jednu stranu smutné, ale na druhou stranu, asi bych si musel najít jinou zábavu. Vím o spoustě knížek, které bych měl rád doma v knihovně, ale málokdy si takovou knížku koupím, protože ji už znám a tak se stává, že vezmu Tracyho tygra od Williama Saroyana, ponosím ho po knihkupectví a zase ho vrátím zpátky, pak vezmu Tuláka po hvězdách od Jacka Londona a udělám s ním to samé. Bez knížky ale odcházím málokdy, vždycky narazím na něco zajímavého. Například včera, očumoval jsem poezii a zrak mi padl na kompletní básnické dílo Paula Verlaina. Jen tak z legrace jsem kouknul na cenu, odhadoval jsem tak šest stovek, ale kdepak, na cenovce stálo 245,- ??? No popadnul jsem to a uháněl k pokladně. Slečna u pokladny ještě říkala: „To teda vůbec nevím, že tady něco takového máme“, rychle jsem odpověděl: „Už ne“ a vypařil se (po zaplacení). Dnes jsem koukal na internet a ta kniha normálně stojí nějakých 460 kaček - má 774 stran a tlustá je 7cm – teď jsem ji měřil.

A prší a blesky metají …

Bavil jsem se nedávno s kamarádem v hospodě o nějakých knížkách a najednou nám do řeči vpadla kamarádka: „Co ste to vůbec za lidi že čtete knížky?“

Po dešti bude zase příjemný vzduch …

Šel jsem jednou Karlínem: Nějaká stařenka se hrabala v popelnici, zatím co vnučka jezdila kolem na koloběžce a pokřikovala na ni: „Hele babi jak mi to jde, koukej, koukej“. Hned na první pohled bylo zřejmé, že nejde o bezdomovce. Normálně nejsem zvědavý, ale tohle mě zajímalo, tak jsem zpomalil a čekal, co tam ta stařenka hledá. Dočkal jsem se. Babička vytáhla knížku pohádek, ukázala ji vnučce a řekla: „Pohádky, budeme si číst“. Já málem lehnul na chodník a zakřičel: „Ještě jednu!“.

A to je možná ono, nám (sestře a mně) četli rodiče (a taky „strejdové“ a „tety“) pohádky a různé příběhy. A s tátou jsme si prohlíželi knížky o houbách, o zvířatech, o rostlinách a tak všelijak. Knížky mám kolem sebe celý život – a mám je hrozně rád.

A na závěr budu drzý: Kdo nečte dětem pohádky, ten by si zasloužil na prdel!

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Všechny články