Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Hnízdo kosů litomyšlských

28. října 2017
Hnízdo kosů litomyšlských
Tento kosí příspěvek vychází z publikace Martina Boštíka Hnízdo kosů litomyšlských 1889-1903 (K dějinám spolkového života v Litomyšli na přelomu 19. a 20. století), kterou v roce 2006 vydalo Regionální muzeum v Litomyšli.

Existuje pouze 200 výtisků této publikace a já měl to štěstí, že se mi jednu podařilo ulovit v 1. Podzemním antikvariátu. Vám jsem ji alespoň vyfotografoval (úvodní obrázek).

Celá publikace (bez obrázků) je každopádně k přečtení na stránkách Regionálního muzea v Litomyšli.

Pro ty, kteří nechtějí číst celou publikaci, nabízím malou ochutnávku z několika kapitol (a několik fotografií), aby se alespoň letmo seznámili s Hnízdem kosů litomyšlských… a pak si konečně přečetli celou publikaci.

Vznik Hnízda kosů litomyšlských
Vznik litomyšlského Hnízda kosů je neodmyslitelně spjat s osobou charismatického kupce, sběratele, starožitníka, kronikáře, insitního malíře, kustoda městského muzea a nepřekonatelného humoristy Quidona Šimka. Když se roku 1888 přistěhoval z Prahy do Litomyšle pozdější dlouholetý ředitel městského muzea Josef Žďárský, osoba Quidona Šimka mu svým typickým humorem připomínala zakladatele Prahnízda kosů chrudimských, koncipistu a ředitele městských úřadů v Chrudimi Aloise Gallata. Když poznal Josef Žďárský Quidona Šimka více, napadlo jej, že právě Šimek je ideální postavou pro to, aby se stal litomyšlským obrkosem. Vyložil mu tedy účel kosárny a Šimek nabídku k založení nového hnízda s radostí přijal.

Přijímání kosa - kresba Quiona Šimka (1870)Hnízdo kosů litomyšlských tak vzniklo 20. listopadu 1889. Teprve poté napsali Litomyšlané dopis chrudimskému Prahnízdu, v němž jeho členy informovali, že již uspořádali první kosáckou středu a dodatečně žádali o povolení zřídit v Litomyšli společenství kosů. Chrudimští kosové vznik nové kosárny schválili a rozhodli, že kosáckou čepici, o níž Litomyšlané též žádali, uhradí ze spolkové pokladny.

Stanovy
Jako každý řádný spolek mělo i Hnízdo kosů své stanovy, kterými se řídil běh jeho života.

  1. Hnízdo kosů jest nevázaný kruh domácích šprýmantů usedlých i neposedů.
  2. Účelem hnízda jest: volné oddychování po denním lopocení, trousení rozumem, chválení a pomlouvání všeho, co se děje na světě a u nás, nenucené plnění i praní žaludků svých i cizích a pěstování lásky k bližnímu obojího pohlaví.
  3. Prostředky k dosažení účelů těchto šlechetných jsou pouze huby, jiných prostředků kosové pokud jsou solidní, znáti nesmějí.
  4. Jmění hnízda skládá se z plechové pokladnice, pro dobročinné k potřebám žaludkovým se vztahující příspěvky; dále z klapačky, archivu s pěknou jarmarou, muzea, znaku kosího, jenž má původ z kriminálu, konečně z papírových hubofonů.
  5. Členové hnízda jsou kosové, totiž ostří hoši, kteří mají hubu na pravém místě.
  6. Členové hnízda musí býti plnoletí, kteří nejsou plnoletí, mohou býti mladší. Nemluvňata mohou jen ve zvláštních případech a jen s přivolením hnízda přijmuta býti. Pohlaví v členech rozdílu nedělá. Ženské se ale nepřijímají, ačkoliv předek mají. Ženské do hnízda jinak volný vstup mají, pokud to jsou ženy kosů, tak zvané kosarinky.
  7. Pravidelné slety hnízda valného odbývají se každou středu; neděle prohlašuje se též středou. V pilných případech může také jiný den býti středou.
  8. Správu nad hnízdem vede obrkos. Význam tento se prohlašuje za ryze český, stávající ze slov obr - totiž velikán a kos. Obrkosovi ku správě přidáni jsou rokos, starší kos, kos pokladník a archivář. Zapisovatelem jest mladší kos, který ale na léta musí býti nejstarší. Hnízdo může i nejmladšího člena prohlásiti za nejstaršího a zvoliti za mladšího. Okrádání hnízda přičítá se pokladníkovi za zásluhu.
  9. Vůbec může hnízdo co chce uzavříti a uzavření jeho má celou platnost. Kdyby hnízdo něco uzavřelo co jest při zdravému rozumu aneb proti stanovám těmto, má uzavření to tím více váhy.
  10. Volba hodnostářů platí na věčné časy, anebo alespoň na tak dlouho, jak se hnízdu zlíbí.
  11. Znaky kosů jsou červené čepice v jeden roh vybíhající. Obrkos má čepici hladkou, rokos má na ní 1/2 modře červené kukardy, starší kos, pokladník a archivář jednu, mladší tři kukardy, ostatní kosové po dvou kukardách. Znamenaní kosové, pokud jakého vyznamenání kosáckého obdrželi, mají toto na čepici přišpendlené.
  12. Hnízdo okrášleno jest odznakem kosa.
  13. Hostinský v hnízdě nazývá se kosárníkem. Ženská, je-li hostinskou, nazývá se kosárník, poněvadž z ohledu na mravopočestnost v hnízdě ženská posluha se netrpí.
  14. Každý člen jakmile se kosem stane, odloží veškeré světské hodnosti i titule ano i rodinné jméno své v hnízdě na věky, a přijme jiné z domácí historie vzaté jméno, kteréž si, umí-li psáti, na čepici napíše.
  15. Volby dějí se pomocí holí cedulkami, ostatní uzavírání křikem. Hromadu řídí obrkos. Při hlasování rozhodne menšina a jen výminkou většina.
  16. Členy přijímá společně rytířstvo, slyševši přímluvčího a odpůrce kandidátova. Výrok přijímací slavnostním způsobem prohlásí obrkos a béře zvoleného ve slib kosí. Taxa přijímací obnáší 39 1/2 kr.[ejcarů], kterouž přijatý složí do plechové pokladnice spolkové. Slib kosí zní pod paragrafem: XVI. B.

    XVI. B. Já slibuji před veškerou obcí kosáckou vůbec a Svrchovaným Neomylným a provisorně nesmrtelným obrkosem zvláště, že velemoudrá pravidla jediného a nedostižitelného hnízda Litomyšlského, tohoto střediště samospasitelného rozumu, vždy v létě i v zimě, z jara i na podzim, v neděli i ve všední den, všude - v luftě i v povětří, na sněhu i na blátě, na vodě i na moři, na zemi, v pekle i na nebi - věrně a počestně chci plniti a jako trouba slávu Litomyšlských kosů do všech uhlů světa vytrubovati.
  17. Aby kosové platně mohli uzavírati, musí býti všickni pohromadě; nesejdou-li se všickni, musí býti přítomen aspoň jeden. Kosárník má také právo uzavírati, ale jen dvéře.
  18. Do středových schůzí má každý kos pravidelně přicházeti, jinak upadne v pokutu 10 kr. Výmluva a omluva neplatí žádná. Jedině ti, kdož leží na smrtelném posteli, mohou k žádosti své zvláštním usnešením hnízda až do uzdravení aneb do své smrti zproštěni býti povinnosti chodit do hnízda. Umrlí kosové, když se zavážou, že i na onom světě pro rozkvět nebeského a popřípadě i pekelného humoru horlivě působiti budou, mohou nároky své na majetek družstva v § 4 vytknutý v cestě právní dovozovati.
  19. Kosové za povoláním svým mimo Litomyšl meškající stanou se členy čestnými a sproštěni jsou na čas pobytu svého mimo Litomyšl placení pokut. Zvláštní příznivci hnízda nemohou-li býti pro vzdálenost od sídla kosů činnými kosy, státi se mohou též čestnými kosy, musí ale taxu 39 1/2 kr. zaplatiti.
  20. Pravidla tato prohlašují se na věčné časy za nezměnitelná.

Kosové a členové stolní společnosti Střídmost (1896)Kosácké schůzky
Kosáckým pozdravem bylo „klap“.

Kosové se scházeli v tzv. kosárně (jakási jejich klubovna) každé úterý, nebo vždy, když bylo třeba, aby mimořádně něco zorganizovali či se o něčem poradili. Každý den svého setkání vždy nazývali středou.

Na úvod každé schůze zazpívali kosové výše uvedenou hymnu (najdete v dokumantu, pozn. TM), kterou pro ně složil jeden z kosů, hudební skladatel František Vogner (kos ABCD). Na schůzích kosů byla zapovězena politika a karetní hry. Kosové se tedy zabývali takovými problémy jako např. stavbou tramvajové dráhy z Litomyšle do Strakova. Přemýšleli o tom, zda stavět železnici z Březové do Poličky nebo z Poličky do Březové a trávili čas debatami o volbách do říšské rady či „uvážlivými“ hovory o černém pivu, stěhování národů, čínsko - japonské válce (jejím důvodu a vedení) a diskusemi o mizerném počasí a následných krocích, jaké proti němu podniknout. Velmi zajímavá musela být Šimkova přednáška před Vánocemi 1894 věnovaná slanečkům, která byla doprovozena „chirurgickolitografologickořeznopestrou demonstrací“.

Svědectví o tom, že si mnozí velmi vážili příležitostí k společnému setkávání v kosárně a želeli, když museli pozvání na schůzi odmítnout, podává báseň kosa Třísky (Václav Vekerbauer):

"Děkuji Vám za to, kosi
tělo nohy sotva nosí.

Zima, horko tělem mlátí
nemohu celou noc spáti.

Přál bych si na Vás kouknout
na Vandase trochu houknout.

Nemohu dnes verše tropit,
poněvadž se musím potit.

Dobrou noc Vám přeje Tříska
zima se mnou pořád tříská."

Kosí zobák - první ročník z roku 1890 Časopis Kosí zobák
Podobně jako vycházel v Chrudimi časopis Klapačka. Nevázaný orgán kosů chrudimských (od roku 1880 s podtitulem Nevázaný orgán veškerých po světě kosů), vydávalo také litomyšlské Hnízdo kosů svůj časopis nazývaný Kosí zobák, který vycházel vždy jednou ročně, a to o půlnoci při příležitosti kosácké oslavy Silvestra, jež se konala pravidelně v lednu, únoru či březnu nového roku. Po dobu trvání hnízda vyšlo celkem čtrnáct ročníků tohoto časopisu.

Kosí zobák byl bohatě ilustrovaný satirický časopis, který humorně glosoval a pranýřoval všechny nedostatky východočeského maloměsta. Skrze své pisatele si všímal litomyšlského společenského života, který pak v barvitém líčení předkládal měšťanům k pobavení (a snad i k zamyšlení).

Slety kosů
Svým humorem inspirovali chrudimští kosové v českých zemích široký okruh osob a podle jejich vzoru začala vznikat četná kosí hnízda, která byla, podobně jako litomyšlské, filiálními hnízdy chrudimského Prahnízda. Nepřímý podnět k jejich zakládání dal podle zprávy Josefa Páty sám zakladatel chrudimského Prahnízda Alois Gallat čili obrkos Samaritán z Paďous svojí knihou Z chrudimské pouti kosácké, která vyšla v Chrudimi v roce 1887.

V roce 1895 uspořádalo chrudimské Prahnízdo kosů u příležitosti konání Národopisné výstavy v Praze první slet všech kosích hnízd z Čech a Moravy. Podle svědectví Josefa Žďárského se sletu zúčastnilo osm litomyšlských kosů. Ti zazpívali ostatním svoji hymnu, která se posluchačům tak zalíbila, že si ji opisovali. Pokud jde o počet různých kosáren, které tehdy do Prahy přijely, neznáme jejich přesné číslo, ale po svém příjezdu do Prahy se Litomyšlané až podivili, jak mnoho je v Čechách a na Moravě v té době kosích hnízd.

Z dochovaných materiálů je patrné, že hnízda kosů existovala vedle Chrudimi a Litomyšle také v několika desítkách českých, moravských měst a dokonce i slovenských (Rimavská Sobota) měst. V roce 1890 vzniklo hnízdo kosů také ve Vídni a v roce 1913 založili jeden nejmenovaný čáslavský rodák spolu s Edvardem Maršounem z Chrudimi Zábavní a podporující klub Kosů v Chicagu.

Zánik Hnízda kosů litomyšlských
Během své existence prožilo litomyšlské kosí hnízdo několik vnitřních krizí, potýkalo se s neuspokojivou návštěvností kosárny, jednalo o nových stanovách a čelilo vnitřní nesvornosti členů. Tyto problémy, které přicházely v průběhu devadesátých let, se kosům podařilo vyřešit. Nepodařilo se jim však zvládnout názorovou roztříštěnost v politických otázkách. Podle Josefa Žďárského znamenalo definitivní zánik litomyšlského Hnízda kosů zahájení politických diskusí mezi jeho členy, které nadto byly jakožto potenciální semeniště sváru na půdě kosárny zapovězeny.

Zániku hnízda, k němuž došlo v roce 1903 (přesnější datum zatím neznáme), také výrazně napomohly nové společenské okolnosti, v nichž se dařilo politickým a stavovským spolkům, které pro své členy pořádaly různé zábavy, takže speciálně zábavně-humoristická sdružení ztrácela na svébytnosti.

I přes torzovitost materiálu, který dokumentuje činnost Hnízda kosů litomyšlských, je patrné, že šlo o vynikající spolek humoristů, v jehož čele stanulo několik výjimečných postav, díky nimž existoval celých 14 let.

KLAP

Hnízdo kosů litomyšlských

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Hejno kosích podnětů (20. října 2017)

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Všechny články