Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Hlavně se sám ze sebe neposrat.

Turdus Merula

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Něco o rybách

4. prosince 2008
Z mikrospánku mě probudil sumec, který zpíval tenorem štice: „Pojďte se mnou, pane štika, z toho kouká šlamastika“ a já začal přemýšlet, proč mi ve snu zpívá sumec operetu. Asi proto, že mám poslední dobou hlavu plnou ryb. Nemám na mysli jen ryby člověčí (ty ovšem taky), ale i třeba skladbičky Tanec sumců a Kapří serenádu. Ani jednu jsem ještě nenapsal, ale hrají mi v hlavě. Sumec mi asi chtěl dát jasně najevo, že bych s tím měl pohnout.

A víte co? Nejím ryby. Ani na vánoce. Nebaví mě rochnit se v tom. Když si dám rybí filé, zaručeně bez kostí, mám ho plné kostí. Kdybych ho dal někomu jinému, žádnou kost tam nenajde.

Jednou jsem jedl rybu v restauraci:
Dědeček nás pozval do restaurace a já si na něčí doporučení dal pstruha v nějaké rajské omáčce. Prej že si pochutnám. Pstruha přinesli na talíři a omáčku pěkně zvlášť v omáčníku. Nevšiml jsem si, že pstruh je v poněkud hlubším talíři a omáčkou jsem ho prostě zalil. Od té doby jsem pstruha neviděl. Lovení pstruha z rajské omáčky si budu pamatovat do smrti, bylo to strašné. To, co po mně zbylo na stole, by klidně mohla policie označit za místo činu. Všude samá „krev“, ale mrtvola nikde. Nakonec se mi přeci jen podařilo pstruha sníst.

Tak třeba zase někdy něco o rybách …

Sdílet na Facebooku

Všechny články