Taneční horor Jessie a Morginana
30. září 2010
19.9.2010 jsem byl v Malostranské besedě na premiéře tanečního hororu Jessie a Morginana. Tančilo nezávislé uskupení profesionálních tanečníků ULTRA – MINIMAL – BALET (UMB). Choreografii vytvořila Alena Pešková, která tančila Morgianu a hudbu zkomponovala Gabriela Vermelho.Když jsem se blížil k Malostranské besedě, říkal jsem si, jestli mám na nějaký "tanec" vůbec chodit, protože výrazový tanec, nebo balet (ani minimalistický) mi nic neříkají – přiznám se, nerozumím tomu. A dnes jsem rád, že jsem to viděl a slyšel, protože to bylo naprosto skvělé. Pobavilo mě (kromě jiného), jak dva kluci tančili opilce a zamilovaného (do Jassie) u biliáru. Taky jsem už v životě tančil "balet" (JAK DOBŘE VÍTE), ale neúmyslně a v tom je dost podstatný rozdíl.
Ovšem skutečný důvod, proč se o tomto zážitku zmiňuji, je hudba. Už jste někdy seděli na židli a ještě jste si sedli na zadek? Mně se to stává na koncertech Jethro Tull, ale že se mi něco takového přihodí v Malostranské Besedě, tak to mě opravdu nenapadlo.
U tanečního představení by to asi mělo být tak, že sleduji tanec a hudba v pozadí mě neruší, protože podbarvuje děj. V tomto případě to bylo tak, že jsem poslouchal hudbu a nerušil mě tanec, který sice hudbu nepodbarvoval, ale za to s ní něžně kopuloval (nezlobte se na mě, neumím moc dobře popisovat pocity). Hudba mě zaujala natolik, že jsem ji vnímal jako hlavní součást.
Skladatelka Gabriela Vermelho hrála vypravěčku (osud), pila víno, kouřila cigáro, nádherně zpívala a hrála na kvinton (o tomto nástroji jsem neměl nejmenší tušení), což je něco jako viola. No a právě zvuk violy (v tomto případě kvintonu), který skladbám dominoval, zbožňuji. Housle mečí, ječí, skřípají, kdákají, krákají a tak všelijak, ale viola, ta mluví. Když hledal Bůh hlas pro člověka, základem mu byla viola (já vím, že vznikla až později, ale to je tím, že na ni člověk tak pozdě přišel, Bůh ji znal už dávno).
Takže tedy: Moc se mi to líbilo a smekám.
Hudbu z tohoto představení bych si klidně pořídil na CéDéčku a dal bych si ho hnedle vedle Dance Music od Johna Calea, což je shodou okolností skvostná minimalistická hudba pro balet.
Jak jsem se téměř nelichotivě zmínil o houslích, tak bych rád podotkl, že mám housle jako nástroj rád, jen mám prostě většinu nástrojů raději.
Příběh Jassie A Morgiana můžete znát ze stejnojmenné knížky Alexandra Grina, nebo z filmu Juraje Herze Morgiana s Ivou Janžurovou.