Co se mi zdálo II.
3. července 2012Najednou jsem měl cizí hlavu ... dámskou ... a vybavuji si, že jsem dámu (přesněji její hlavu) v tom snu znal a divil jsem se, proč mám právě tuhle, páč takovou bych si nikdy dobrovolně nevybral. Koukal jsem na sebe do zrcadla a ať jsem dělal co jsem děla (zavíral jsem oči, zakrýval si je rukou, dělal jsem jako by nic a pak se rychle podíval do zrcadla ...), pořád jsem měl cizí hlavu. Začal jsem být trochu nervózní, ale s cizí hlavou na krku to asi není žádné překvapení (stalo se mi to poprvé, tak nevím). Probudil jsem se a pomaličku jsem si to namířil k zrcadlu. Opatrně jsem nakouknul a ... BYLA TAM POŘÁD!!! Seděla na krku a tvářila se úplně jinak, než bych si přál, aby se hlava na mém krku tvářila ... ještě štěstí, že nemluvila. Už se mě začala zmocňovat panika, ale zase jsem se probudil. Ležel jsem ve své posteli a bylo jasné, že teď jsem už opravdu vzhůru, nicméně do zrcadla jsem se už raději nepodíval.
Kdybyste potkali mužské tělo s dámskou hlavou, jsem to nejspíš já ... ale dost možná se někde potuluje i dámské tělo s mou hlavou. To se teda fakt moc omlouvám. Nicméně jestli tohle náhodou milá dámo čtete, rád bych svojí hlavu zpátky!
Předchozí díl: Co se mi zdálo I.