Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Hlavně se sám ze sebe neposrat.

Turdus Merula

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

O mé první knížce kterou jsem (ne)četl a v čem je jádro pudla

25. března 2014
Budu psát pravdu a nic než pravdu a k tomu mi dopomáhej Bedřich Smetana, jehož smyčcová kvarteta jsem si k psaní pustil a jsem moc zvědavý, jak to celé dopadne.

Vzpomněl jsem si nedávno na svou první knížku, kterou jsem (ne)četl. Byla to knížka Duch Llana Estacada od Karla Maye a (ne)četl jsem jí cestou vlakem z Prahy do Svojkovic, kam jsme jeli za babičkou a dědečkem. Nevím už kolik mi bylo, ale tipnul bych si tak 12 let. Pamatuji si, že jsem celou cestu vlakem koukal do té knížky, obracel jsem listy a vůbec jsem se tvářil a choval jako obyčejný čtenář. Když jsem si pak odpoledne po dobrém babiččině obědě vyndal z batohu knížku a chystal jsem se pokračovat v (ne)čtení, zeptal se mě dědeček "A o čem ta knížka je?" Podíval jsem se na něj přes knížku, popravdě jsem odpověděl "Nevím!" a dál jsem se věnoval (ne)čtení. Řekl bych, že si v té chvíli dědeček pomyslel, že jsem obyčejný blbec. Ale nebyl daleko od pravdy, protože mě v té době zajímal jen pozemní hokej, který jsem hrával za TJ Sokol Kbely, fotbal, tenis a všelijaké to běhaní za něčím nebo jen tak pro nic za nic (což je dnes disciplína děsně moderní). Nicméně o čem ta knížka je, nevím dodnes (ani na té Wikipedii jsem si to nepřečetl).

Tak nějak do patnácti mě knížky, ale ani hudební nástroje, kterých jsme měli plný byt, vůbec nezajímaly, až do jednoho krásného dne, kdy jsem najednou zjistil, že už nikam za žádným míčkem, míčem ani jen tak pro nic za nic běhat nechci a začal jsem číst a zajímat se o hudbu. Myslím, že to byla dobrá volba. Tedy nevím jak pro mé okolí, ale pro mě rozhodně ano. Jistě by nejeden soused mohl vyprávět o hrůzách linoucích se z našeho bytu, když jsem se učil hrát na kytaru Buráky.

První knížku, kterou jsem opravdu přečetl, byli Dharmoví tuláci od Jacka Kerouacka. Druhá pak Kdo chytá v žitě od J.D.Salingera. Třetí … nebojte se, to už si nepamatuji. Tím že jsem začal číst později, tak jsem nikdy nečetl mayovky (i když jeden pokus byl) ani verneovky, ale nevadí mi to. Někdo by mohl říci, že nevím, o co jsem přišel a měl by pravdu. Nevím to, a proto mi to vůbec nevadí.

Na čtení mě baví, že každou chvíli narazím na zajímavou informaci, kterou bych normálně nehledal, protože nevím, že bych si ji měl najít. Dnes se dá téměř každá informace vygooglit, ale když nevím, že ji mám hledat, tak ji přirozeně nehledám.

Jeden příklad za všechny a všechny příklady za jeden:
Jistě všichni znáte rčení "jádro pudla" (tady schválně nedávám odkaz na Wikipedii). Také ho znám a nikdy jsem neměl potřebu vyhledat si o něm více informací. Před dvěma lety jsem si v jednom antikvariátu pořídil Fausta od Goetha (ve skvělém překladu Otokara Fischera) a jaké bylo mé překvapení, když jsem se dočetl:

Faust a Wagner

FAUST
Nevidíš, černý pes jak po polích tam běhá?

WAGNER
Co na něm? Já si ho už dávno všim.

FAUST
Je si ho prohlédni. Co je to s ním?

WAGNER
To pudlík je a stopu hledá něčí.
Pánovi zaběhl se as.

FAUST
A nevidíš, jak v dlouhé křivce šnečí
vždy úže krouží kolem nás?
A v jeho stopách, tuším, k nám
ohnivý kotouč utíká.

WAGNER
To u vás optický je klam;
já vidím černého jen pudlíka.

FAUST
Já vidím, jak nás tiše zatahuje
k příštímu svazku čarou kouzelnou.

WAGNER
Ne, to nás nejistě a bázliv obskakuje.
Ne jeho pán: dva cizinci tu jsou.

FAUST
Je zde! A již se úží kruh.

WAGNER
Nu vidíš! Je to pes, ne duch.
Kňučí a vyje, na břicho si leh.
Ocáskem vrtí. Tak to u nich všech.

FAUST
Tak. A teď půjdeš s námi. Na!


Studovna

FAUST vstupuje s pudlíkem
Tak navracím se z temné noci,
jíž pláň i stráň je pokryta
a pod níž, svatou čaromocí,
v nás lepší duše procítá.

Nevrť se, pudlíku! Zticha již!
Necháš ten práh! Co čmucháš tam?
Pěkně se za kamny položíš.
Svou nejlepší podušku ti dám.

Hle, chycen za kamny on
nadýmá se jako slon.
Do prsou se dme,
v mlhu se rozplynout chce.
Až do stropu mi nevzrosteš!
Tiše u nohou pánu lež!
Vidíš, že nehrozím slovem planým.
Sžehnu tě ohněm svatě požehnaným.
nedráždi mne,
sic pozvednu světlo, to trojjediné,
nedráždi mne,
sic podstoupíš nejhorší muku!

MEFISTOFELES vystoupí za kamny, zatímco mlha padá, je oděn v úbor kočovného scholastika
Čím pánu posloužím? Nač tolik hluku?

FAUST
Tak tohle bylo jádro pudlíka!
Potulný scholár? Šprým to podařený.

MEFISTOFELES
Klanět se vám, čest pro mě veliká.
Vy jste mi zatopil. Můj pane přeučený?
...
 

To by mě opravdu nenapadlo, že se s rčením, které zná kde kdo, setkám ve filosofické básni, kterou málokdo četl … tak usuzuji podle počtu lidí, kteří rčení znají, ale neví, odkud pochází. Dodnes jsem se zeptal tak dvaceti lidí a nevěděl to nikdo. Já to ovšem před dvěma lety také nevěděl.

Jestli jste dočetli až sem, tak jste se dozvěděli informaci, kterou byste asi nehledali, ale možná jste přitom jen byli zvědaví, jak to dopadne s tím Bedřichem Smetanou. Bylo to napínavé a dopadlo to dobře.

Sdílet na Facebooku

Všechny články