Hovory se Smrtěm
23. března 201512.3.2015 v 17:26 mi přistála v mobilu sms: "Jak nesete tu smutnou zprávu o Smrťovi?"
Šel jsem zrovna chřipkou přepadené mamince něco nakoupit, když mi zavrněla kapsa a já si tu zprávu přečetl. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že zemřel spisovatel Terry Pratchett. Několik hodin mi trvalo, než jsem si to srovnal v hlavě. A dodnes mi to přijde jako veliká nespravedlnost!
Nechce se mi psát něco, co už je jinde skvěle napsané, takže jestli vám nic neříká jméno Terry Pratchett nebo Zeměplocha, rozhodně se podívejte na Wikipedii.
Tenhle článek chci věnovat rozhovorům se Smrtěm, antropomorfní personifikací neboli ztělesněním smrti ve formě člověka.
Terry Pratchett prý zemřel ve spánku s kočkou v náručí. Kočky, tedy alespoň na Zeměploše, jsou schopny vidět Smrťe, stejně jako mágové ... no, bude lepší, když vám to vysvětlí sám Smrť:
(Rozhovor Smrťe s Mortem z knihy Mort)
Ostatní hosté si jich příliš nevšímali, dokonce ani ve chvíli, kdy se Smrť pohodlně opřel na židli a zapálil si překrásnou dýmku. Když nechcete užasle zírat na někoho, komu se řinou obláčky dýmu z očních důlků, dá to nějaké přemáhání, ale každému se to dařilo.
„Jsou v tom nějaká kouzla?“ podíval se Mort na Smrťe.
CO MYSLÍŠ? MYSLÍŠ, ŽE TADY OPRAVDU JSEM?
„To ano,“ přikývl pomalu Mort. „Já... víte, já jsem ty lidi pozoroval. Dívají se na vás, ale nevidí vás. Vy nějak ovlivňujete jejich vědomí.“
Smrť zavrtěl hlavou.
DĚLAJÍ SI TO SAMI, řekl. ŽÁDNÁ KOUZLA V TOM NEJSOU. LIDÉ MĚ NEVIDÍ, ONI SI TO PROSTĚ SAMI SOBĚ NEDOVOLÍ. DOKUD NEPŘIJDE JEJICH ČAS, SAMOZŘEJMĚ. MĚ VIDÍ JEN MÁGOVÉ A KOČKY. ALE TI TVOJI PRŮMĚRNÍ LIDÉ ... TI NIKDY. Vyfoukl k nebi překrásný kroužek kouře a dodal: JE TO SICE PODIVNÉ, ALE JE TO TAK.
Smrťe můžou dále vidět právě zesnulí, čarodějky, děti a také lidé, kteří jsou hodně vysílení, někdo by řekl před smrtí, ale to není přesné. Třeba kapitán Samuel Elánius z Hlídky by vám o takových setkáních se Smrtěm mohl vyprávět (dočtete se dále).
Prolistoval jsem knížky a vyhledal dalších pět, podle mě skvělých, rozhovorů se Smrtěm. Pojďme na ně!
1) Rozhovor Smrťe s panem Tulipánem z knihy Pravda:
(Pan Tulipán je padouch, polyká a čichá všemožné chemické látky, např. kuličky proti molům, vyzná se v architektuře i umění a má specifický způsob vyjadřování: "Nemám ho praštit do tý jeho -aný hlavy a -anýho nosu tady tím -aným veslem, pane Zichrhajc?" Jen tak mimochodem, pan Zichrhajc je Tulipánův kumpán.)
Pan Tulipán pozvedl roztřesenou ruku "Tohle je ten kousek, kdy mi před očima proběhne celý můj život?" zeptal se.
NE, TO BYL TEN KOUSEK, KTERÝ PRÁVĚ BYL.
"A to byl který?"
TO BYL TEN, odpověděl Smrť, MEZI CHVÍLÍ, KDY SES NARODIL, A CHVÍLÍ, KDY JSI UMŘEL. NE, PANE TULIPÁNE... TOHLE JE CELÝ TVŮJ ŽIVOT, JAK PROBĚHL PŘED OČIMA TĚCH DRUHÝCH LIDÍ...
2) Rozhovor Smrťe s paní Opulentovou z knihy Nadělat Prachy:
(Paní Opulentová vlastní 50% banky v Ankh-Morporku. Její pejsek pan Pedant vlastní 1%. Paní Opulentová převede před svou smrtí svých 50% na pana Pedanta, který se tak stane generálním ředitelem banky.)
"No, nemůžete mít ženské za zlé, když něco zkusí," řekla paní Opulentová.
JAKO ŽENA MĚ VŮBEC NEZAJÍMÁTE, PANÍ GEŇO OPULENTOVÁ, řekl Smrť.
"No, je pravda, že už je to hezkých pár let, kdy se o mě někdo zajímal," povzdechla si Geňa.
PŘIŠEL DEN ZÚČTOVÁNÍ, PANÍ OPULENTOVÁ. POSLEDNÍ UZÁVĚRKA.
"To v těchto případech vždycky používáte bankovní přirovnání?" řekla Geňa a postavila se. V jejím křesle zůstalo něco schouleného, ale to už paní Opulentová nebyla.
VŽDYCKY SE SNAŽÍM CTÍT PROSTŘEDÍ, PANÍ OPULENTOVÁ.
"V tom případě by neznělo špatně ani 'Uzavřeme účetní knihu'."
DĚKUJI VÁM. ZAPAMATUJI SI TO. A TEĎ MUSÍTE JÍT SE MNOU.
"Jak se zdá, tak jsem svou závěť sepsala právě včas," usmála se Geňa a rozpustila si bílé vlasy.
ČLOVĚK BY PŘI TOM MĚL VZÍT VŽDYCKY V POTAZ POTOMSTVO A CELÉ POZADÍ, ŽE?
"Pozadí? Tak to mi Opulentové tak akorát můžou políbit, pane! Teď jsem s nimi skončila jednou provždy. To si pište! A co dál, pane Smrti?"
TEĎ? řekl Smrť. NO, VY BYSTE SNAD ŘEKLA, ŽE SE PROVEDE AUDIT.
"Aha. Takže přece jen? Dobrá, já se za nic nestydím."
TO SE POČÍTÁ K DOBRU.
"Tak to by mělo," přikývla Geňa.
Pak přijala Smrťovo nabízené rámě a vyšla s ním otevřenými dveřmi na černou poušť do nekonečné noci.
Po nějaké chvilce se pan Pedant posadil a začal výt.
3) Rozhovor Smrťe s generálem Zape-č'em z knihy Malí bohové:
"Znám tě," vypravil ze sebe. "Stál jsem ti mnohokrát tváří v tvář."
NE, TO JSl TEDY NESTÁL.
"Ujišťuji tě -"
STÁL JSI TVÁŘÍ V TVÁŘ MUŽŮM. KDYBYS STÁL TVÁŘÍ V TVÁŘ MNĚ, UJIŠŤUJI TĚ, ŽE BYS… POZNAL BYS TO.
4) Smrť potkal mága Mrakoplaše v knize Zajímavé časy:
(O mágovi (nebo mákovi?) Mrakoplašovi nemá cenu něco psát, všechno už je napsáno)
V NOCI, JAKO JE TAHLE, řekl Smrť, JE NEJISTOTA JEDINÁ JISTOTA, KTEROU MÁME. OTŘEPANÉ, VÍM, ALE PRAVDIVÉ.
Někde na obzoru zaduněl hrom.
"No, tak já bych… é… jaksi to… é… zase šel," prohlásil Mrakoplaš.
JEN SE NETVAŘ, ŽE SE NEZNÁME, zabručel Smrť, když mág spěšně zmizel.
"Divný chlap," řekl Válka.
KDYŽ JE TADY ON, TAK JE NEJISTÁ I NEJISTOTA. A NEJSEM SI JISTÝ ANI TÍM.
5) Rozhovor Smrťe s velitelem Samuelem Elániem z knihy Buch!:
(Velitel Městské hlídky Samuel Elánius si také zaslouží detailnější popis. Jen dodám, že tzv. Elániovky, tedy knížky o Elánovi a Městké hlídce mám snad nejraději. Jako na potvoru zrovna Elániovky čtu nedopatřením v opačném pořadí, tak nějak proti proudu času, takže například momentálně mám rozečtenou poslední Elániovku, knihu Stráže! Stráže!, což je ovšem úplně první knížka o Městské hlídce a já už teď vím, co se s jednotlivými postavami stane, aniž by se to ještě stalo. Kapišto?)
Chtělo se mu spát. Ještě nikdy předtím se v životě necítil tak unavený. Elánius klesl na kolena a pak se převážil stranou do písku.
Když se znovu přinutil otevřít oči, spatřil nad sebou bledé hvězdy a znovu měl neodbytný pocit, že není sám.
Otočil hlavu, zamrkal při náhlém útoku bolesti a uviděl malou, ale dokonale osvětlenou skládací stoličku. Na ní seděla postava v černém plášti s kápí a četla si knihu. Do písku vedle ní byla zaražena kosa.
Bílým kostlivým prstem otočila stránku.
"Vy zřejmě budete Smrť, že?" řekl Elánius po chvilce.
Á, PAN ELÁNIUS, BYSTRÝ JAKO VŽDY, prohlásil Smrť.
Zavřel knihu, ale mezi listy nechal vsunutý prst.
"Už jsem vás kdysi viděl."
KRÁČEL JSEM PO VAŠEM BOKU UŽ MNOHOKRÁT, PANE ELÁNIE.
"Takže teď to nakonec přišlo, že?"
NAPADLO VÁS NĚKDY, ŽE POJETÍ PSANÉHO VYPRÁVĚNÍ JE PONĚKUD ZVLÁŠTNÍ? řekl Smrť.
Elánius poznal, když se lidé chtěli vyhnout něčemu, co nechtěli říci, a právě tak tomu bylo v tomhle případě.
"Takže je konec?" naléhal. "Je, že?"
MOHL BY BÝT.
"Mohl by být? Co je to za odpověď?" podíval se na něj Elánius.
NAPROSTO PŘESNÁ. PODÍVEJTE, VY TEĎ ZAŽÍVÁTE ZKUŠENOST, KDY SE POHYBUJETE NA HRANICI MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ, COŽ NEVYHNUTELNĚ ZNAMENÁ, ŽE JÁ MUSÍM PROJÍT ZKUŠENOST, KDY SE BUDU POHYBOVAT NA HRANICI SAMA ELÁNIA A SAMA SEBE.
MĚ SI NEVŠÍMEJTE. POKRAČUJTE V TOM, CO JSTE MĚL ROZDĚLANÉ. JÁ MÁM SVOU KNIHU.
Elánius se znovu převrátil na břicho, zaskřípal zuby a znovu se zvedl na všechny čtyři. Podařilo se mu urazit několik metrů, než znovu klesl na zem.
Slyšel, jak se židlička za ním pohnula.
"Neměl byste být někde jinde?" zeptal se.
JÁ JSEM, odpověděl Smrť a znovu si sedl.
"Ale vždyť jste tady!"
TAKY. Smrť obrátil další stránku a na stvoření, které nedýchá, ze sebe vydal celkem dobrou napodobeninu povzdechu. JAK SE ZDÁ, UDĚLAL TO ZAHRADNÍK.
"Co udělal zahradník?"
JE TO VYMYŠLENÝ PŘÍBĚH. VELMI ZVLÁŠTNÍ. STAČÍ VÁM OTOČIT NA POSLEDNÍ STRÁNKU A TAM JE ODPOVĚĎ. V ČEM TEDY VLASTNĚ SPOČÍVÁ SMYSL TOHO, ŽE TO NA ZAČÁTKU ÚMYSLNĚ NEVÍTE?
Elániovi to znělo jako blábol, a tak si toho nevšímal. Některé z bolestí zmizely, i když v hlavě mu pořád ještě ošklivě bušilo. V celém těle měl zvláštní prázdný pocit. Jediné, po čem toužil, byl spánek.
Veškeré texty přeložil Jan Kantůrek.
Knihy Terryho Pratchetta se samozřejmě dají běžně koupit!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY