LEGČO
"A na co potřebuješ jenom červené, žluté, zelené, bílé a oranžové kostky?" ptala se neteř Florentina (10 let), když jsme se přehrabovali krabicí s jejím legem.
"Na legčo," odpověděl jsem pravdivě.
"Aha," pravila Florentina, jako by jí to ani nepřekvapilo.
Postavičky jsem šlohnul, když se nekoukala.
S focením to bylo trochu dobrodružné, ale opravdu jen trochu, páč já si na dobrodružství nepotrpím. Téměř umanutě jsem se snažil vyfotit legčo na černém podkladu, ale moc mi to nešlo. Udělal jsem hafo fotek, ze kterých jsem nakonec vybral dvě. Pak jsem zkusil vyfotit legčo v jeho přirozeném prostředí, tedy v kuchyni, k osvětlení jsem použil zářivku pod kuchyňskými skříňkami (a trochu jsem si přisvítil malým LED světlem kvůli odrazům) a bylo to. Udělal jsem čtyři fotky a z nich vybral dvě. Zívačka.
A na závěr veselý příběh z focení: Při focení v kuchyni jsem si šteloval foťák a kompozici (nebo jak se tomu říká) a jako kulisu jsem měl puštěnou bednu. Bylo nějakých 7:00 ráno. Skončil jakýsi film a začala reality show Like House, kterou jsem nikdy předtím neviděl, ani neslyšel. Asi tak po 10 minutách jsem musel jít bednu vypnout, jinak bych se musel zabít. Fakt tohle někdo dobrovolně sleduje? A já to jen "poslouchal". Než tohle by bylo příjemnější i mučení lebky zvané budík. Já vím, nejsem cílovka. No tak veselý příběh na závěr (natož k tématu) to sice nebyl, ale to nevadí.
