Koncert v podhradí hradu Loket
27. června 2008
Vsobotu 21.6. jsem zažil něco, pro mě do té doby, neuvěřitelného. V podhradí hradu Loket, začal okolo jednadvacáté hodiny nejlepší koncert, jaký jsem kdy slyšel. Vůbec nepřeháním. Byla to opravdová zvuková lahůdka. Jistě vás nepřekvapí, že je tady řeč o kapele Jethro Tull – hmm. Na Jetro Tull jsem byl dvakrát v Praze ve sportovní hale na Výstavišti, zvukově to nelibé budově. Tohle bylo něco naprosto jiného. Kdybych zavřel oči, což nešlo, protože se bylo i na co dívat, myslel bych, že pouští CDčko. Rád bych střihl poklonu panu zvukaři, byla to rozhodně i jeho práce. Je až neuvěřitelné, jakou energii dokážou Jetro Tull chrlit z podia. Kdekdo dělá hudbu protože ho baví, ale to nestačí, ještě je potřeba dělat jí opravdu od srdce – no a další přísada je originalita, kterou se ale nikdo nikde nenaučí. Sudičky Ianu Andersenovi nadělily něco, co většině z nás ne. No a co si ve svých 61 letech dovoluje ten milý pán na podiu! ... hmm ... Ian Anderson trochu zamíchal sestavou, ale rozhodně k lepšímu (to je můj skromný názor). Do ouška nám pánové hráli například takovéhle parády: Living In The Past, Serenade To A Cuckoo (příjemné překvapení), Dharma for One (i s nezbytným bubenickým sólem - mňam), Boureé (J.S.Bach), Thick As A Brick, Heavy Horses, Wind Up, no a pochopitelně Aqualung a jako přídavek Locomotive Breath. Ta valící lokomotiva (Jethro Tull) mi vzala dech a taky už vím, co to znamená „zač je toho Loket“.Koncert byl součástí dlouhého turné k 40tému výročí kapely - klobouk dolů!
Fotky od Bashky - Propašovala fotoapartát velmi originálním způsobem: Když se jí muž z ochranky zeptal "Nemáte foťák?", odpověděla "Nemám".
Fotky v galerii fanklubu Jetro Tull