A od té doby věřím na zázraky
7. října 2008Bylo to někdy v roce 1993 nebo 94, to už si přesně nepamatuji. Měl jsem v té době počítač PC 386, 1MB RAM, 40MB HDD (ne, nejsem brontosaurus). Chodil jsem za kamarádem pro počítačové hry a hlavně se koukat na nějaké novinky, on měl totiž – a teď se raději posaďte – PC 486 DX, 4-8MB RAM a určitě tak 200MB HDD – to byla mašina! Taky měl originální Sound Blaster vyvedenej do zesilovače, takže mu z obrovských beden značky Tesla hrála MIDI hudba, zatímco mně se občas ozvalo z repráčku uvnitř počítače pípnutí. Jednou takhle přijdu za kamarádem s balíčkem deseti disket (byly to 3.5palcovky, jedna měla 1.44MB. O flash disku se mi ani nezdálo, ale za to se mi zdálo o holkách, to bylo daleko lepší) - a koukám, v předsíni se mrcasí černá kočička. Tvářila se trochu nešťastně - nějak nestihla doběhnout na písek. Překročil jsem to a zalezl do kamarádova pokoje – a nezavřel jsem dveře. Sedím a čumím na monitor, když v tom se ve dveřích pokoje vynoří kamarádova maminka, drží kočku ve vzduchu a upřeně jí hledí do očí. Načež s ní začne lomcovat a řvát na ní: „PROČ SI TO UDĚLALA, PROČ SI TO UDĚLALA, PROČ-SI-TO-U-DĚ-LA-LA …“ – trvalo to asi tak pět minut. Kočička už začala otevírat tlamičku a - a já od té doby věřím na zázraky - nepromluvila!