Kos v literatuře, filmu, písničce atd. XVIII.
Zvonokosy
6. srpna 2018
Čas od času na mě vyskočí z knížky, z písničky nebo třeba z filmu kos a kde jinde by o tom mělo být napsáno, než na kosích stránkách. Určitě spoustu kosů přehlédnu nebo přeslechnu, tak mi klidně posílejte na email zajímavé kosí tipy!
Na Zvonokosy mě upozornila Poštolka. Kosí díky!
Knihu Zvonokosy spisovatele Gabriela Chevalliera jsem, přiznávám, nikdy nečetl. Měl jsem ji jako náctiletý jeliman několikrát v ruce, ale nakonec jsem si vždycky vybral ke čtení něco jiného. Když jsem pak v jednadvaceti nastoupil na civilní službu do Hudebního divadla v Karlíně, tak tam se muzikál Zvonokosy hrál, takže jsem už neměl důvod (ani chuť) knížku číst. Čímž jsem ovšem sám sebe připravil o zajímavou informaci o původu jména (fiktivního) městečka Zvonokosy:
Vysvětleme si při této příležitosti také původ jména Zvonokosy. Ve XII. století, kdy se tam réva ještě nepěstovala, byl tento kraj, panství pánů z Hejskova a na Hejskově, silně zalesněn. V místech dnešního městečka stávalo opatství, což nám — mimochodem řečeno — dává záruku, že místo bylo zvoleno dobře. Kostel tohoto opatství — dnes z něho mezi pozdějšími přístavbami zbývá již jenom portál, roztomilá zvonička, několik románských oblouků a tlusté zdi — byl obklopen vysokánskými stromy a na těch stromech hnízdili kosi. Když se vyzvánělo, kosi vyletovali. Tehdejší vesničané říkávali "zvon na kosy". A to jméno se udrželo.
"Zvon na kosy" se v knize vyskytne ještě jednou:
Jedna myšlenka vládne v mozku tohoto osamělce nade vším: zvon, jeho pýcha a přítel jediný, jehož hlas slyší zřetelně. Bez dlouhého přemýšlení skáče po dlouhém provaze a zavěšuje se naň s energií tak divou, že prastarý zvon, středověký "zvon na kosy" se rozhoupává tak silně, že Hřejpiva vyzdvihuje do závratné výšky.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
06.08.2018 - Kos v literatuře, filmu, písničce atd. XVIII. (Zvonokosy)