Kosí úterý XIV. - O nosu
Kráčel jsem z nedělního oběda, když najednou mi přistál na nose malý žlutý lístek. Nejspíš spadl z nedalekého stromu a jen si tak poletoval ve větru, než se mi usadil na nose. Lístek mi na nose nijak nepřekážel, tak jsem ho tam nechal. Ušli jsme spolu dobrých deset patnáct metrů, pak se vydal jinou cestou. Asi se chce povozit i na jiném nose, napadlo mě, ale široko daleko jiný nos nebyl, tak jsem mu alespoň popřál pěknou cestu.
Mám nos rovný, jak jsem zjistil z jednoho obrázkového přehledu nosů. A veliký, dlouhý. Prostě do místnosti vchází o nějakou tu chvilku přede mnou. A ještě se přírodě povedlo umístit na jeho špičku pihu. Doprostřed. Jak se tam trefila?
Takže disponuji zařízením, kterým dokáži nasát docela velký objem vzduchu, vůní a nejrůznějších pachů, ale nemám vůbec dobrý čich, takže toho nedokáži využít. To třeba moje maminka přijde ke mně na návštěvu, už v předsíni zavětří a řekne: "V ledničce máš zkyslý mlíko!" A taky že jo. Já to poznám, až když strčím frňák do krabice od mléka.
Chtěl jsem se té větě vyhnout, ale co bych to byl za kosa. Říká se, že podle nosa poznáš kosa. Rozumím tomu tak, že někdo podle nosu pozná něčí osobnost. Nevím jak kdo, ale já tedy podle nosa poznám opravdu jenom kosa, nikoho jiného.
Nos mám i v knihovně. Tak třeba Píseň o nosu, což je antologie básní zapomenutých, zavržených či opomenutých českých autorů, od Ivana Wernische. Nebo knihu básní Jaroslava Holoubka Piha na nose. Tu jsem dostal od sestry Báry.
Kromě toho, že se jednou za čas stane můj nos dopravním prostředkem třeba pro listy, ale přepravoval jsem např. už i berušku, tak občas přitahuje pozornost určitého typu jedinců. Slušně se jim říká pomatenci. Průběh je vždy stejný. Pomatenec pod vlivem alkoholu (a co já vím čeho ještě) má potřebu mě, nebo spíš můj nos informovat, za co všechno můžou "židáci". Nebudu vás napínat. Můžou úplně za všechno. Rozebírat myšlenkové pochody těchto blbečků nehodlám, spíš je zajímavé, co všechno dokáže takový nos.
Jednou jsem se např. dozvěděl, že "židáci" s takovým nosem můžou za to, že nejede metro. Netušil jsem, že nosem dokáži zastavit metro. Vysmrkal jsem se a za chvíli metro přijelo, ale nejspíš by přijelo i kdybych se nevysmrkal. Pomatenec, který mě informoval o spiknutí nosů, měl trochu větší problém s rovnováhou a málem pod metro spadl, ale v tom jsem nos neměl.
Možná napíši antiutopistický román Spiknutí nosů, ale teď nemám čas, musím plnit prášek do letadel na chemtrails.
Tak hlavně bacha na ty nosy!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY