Kosí úterý CXXXV. - O čase
Na Strossmayerově náměstí si mě vyhlédnul pan bezdomovec. Zrovna jsem měl ten den, kdy se rád koukám kolem sebe, takže neunikl mé pozornosti. Šli jsme proti sobě, já jsem se mu snažil vyhnout jak to jen šlo, on se belhal o holi jako ďas, abych se mu nevyhnul. Moc možností k manévrování jsem ale neměl, takže nebylo vyhnutí, muselo dojít k střetnutí. Když jsme se míjeli, udělal psí oči a povídá: "Nemáte náhodu čas?" Automaticky, předpokládaje zcela jiný dotaz, jsem si poklepal na prázdnou kapsu u kalhot, ve které normálně nosím drobáky, a řekl jsem mu skoro omluvně: "Dneska ne." Podle výrazu ve tváři pana bezdomovce bylo jasné, že překvapený jsem nebyl jen já. Představuji si, jak se pak dobelhal k opodál stojícím kumpánům a řekl jim něco jako: "Si představte, teď sem potkal chlápka, kterej nosí po kapsách čas, ale zrovna dneska už žádnej neměl."
Pravda je (doufám, že teď nikoho nezklamu), že po kapsách čas nenosím. Každopádně dříve nebo později se mi v každé přední kapse u kalhot udělá díra. A zajímavé je, že vždycky v kapse, ve které mám drobáky. Drobáky nosím napřed v pravé kapse. Když se v pravé kapse udělá díra, nosím drobáky v levé kapse. A když se udělá díra i v levé kapse, tak si obě díry v kapsách zašiji a pokračuji drobákama opět v pravé kapse. Otázkou samozřejmě je, jestli ty díry v kapsách dělají drobáky, nebo jestli je tam vyhlodá čas, páč ho prostě nebaví povalovat se v kapse s drobákama. Jsem smířen s tím, že se to nikdy nedozvím.
Když už jsem u těch kapes, tak zvláštní jsou tzv. časové kapsy, nebo jak se tomu říká. To je prostě takový ten stav, kdy čekáte minutu, ale máte pocit, že čekáte půl hodiny. A naopak. Určitě se ale žádné časové kapsy nenachází v mých kalhotách, nebo alespoň doufám. Nicméně existují místa, kde mají časové kapsy speciální pravidla. Například ve chvíli, kdy usednete do zubařského křesla, je úplně jedno, kolik času v něm strávíte, jestli pět minut nebo hodinu a jednu minutu, vždycky máte pocit, že v něm sedíte 38 minut. Přesně! Dalším takovým místem je hospoda, ale na přesné fungování časových kapes v hospodě nepřišli ještě ani ti, kteří po pátém pivu zjistili, že jsou vědci. A to je co říct.
Nedávno jsem si koupil meruňkovou kapsu, ale žádný čas v ní nebyl… a jestli ano, tak by to znamenalo, že čas je jedlý a dá se ochutit. To jen tak mimochodem.
S časem to mám často na štíru. Obvykle totiž chodím všude dřív. Jenomže hodně lidí chodí všude pozdě, takže když někam přijdu o deset minut dřív a někdo o deset minut později, já čekám dvacet minut. Doprdele! Jasně, že mě už mockrát napadlo, že budu taky chodit pozdě, ale nefunguje to. I když vyjdu pozdě, stejně jsem většinou všude dřív. Chození pozdě má možná i nějaké své výhody, ale doposud jsem nezjistil, jaké výhody to jsou, což bude nejspíš tím, že většinou nikam pozdě nechodím. Ale už se mi to samozřejmě také párkrát povedlo. Kdybyste na něco kápli, dejte mi vědět. Já se nakonec už před několika lety rozhodl, že budu svůj čas investovat jen do lidí, kteří pozdě nechodí.
Když jsem se rozhodl, že Kosí úterý bude o čase, zastavili se mi hodinky. Konkrétně v čase 00:45. Znamená to něco?
A na závěr kosí moudro:
Nudu, zabíjením času, nezabiješ
Ale kosa rozesměješ
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY