Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Kos je blbej sok.

Kosí palindrom

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Kosí úterý XVI. - Přeřeky

aneb Darovanému zubu...
12. listopadu 2019

Řekl mi před lety jeden starý pán: "Darovanému zubu na koně nekoukej!" Tvářil se při tom vážně a myslel si nejspíš, že hovoří moudře. Mně bylo hloupé se smát a pána jsem poslouchal, ale už jsem nevěnoval pozornost tomu co říká, ještě dobrých deset minut. Myslím, že to byl můj osobní rekord v zadržování smíchu.

Další příběh není o přeřeknutí, ale v té záhadné věci kterou nosím v hlavě to uchovávám ve stejném šuplíku. Taky tam máte šuplíky?

Přišel jsem si do jednoho knihkupectví vyzvednout objednané knížky. Sdělil jsem paní číslo objednávky z esemesky a vyčkával jsem. Paní hledala a hledala, ale mojí objednávku nenašla. "To je divný číslo," říkala když se vrátila, "mohl byste mi ho ještě jednou zopakovat?" Znovu jsem se podíval do telefonu a zopakoval číslo objednávky. Paní se opět vydala mou objednávku hledat, ale po dvou třech krocích se zastavila, pomalu se otočila, použila úsměv a řekla: "Tak objednávku s tímhle číslem tady určitě nemáme. To bych mohla hledat do aleluja. To co mi říkáte, je totiž naše telefonní číslo." Tak jsem paní nadiktoval to druhé číslo z esemesky a bylo to.

"A na hatací harmoniku hrál…" zaslechl jsem sám sebe na jednom záznamu z koncertu. Ale nejoblíbenější osobní přeřek, který si ještě pamatuji, se mi povedl, když jsem vyprávěl, že jsme s kamarádem panem D. v hospodě "pili kukle".

Na následující příběh si občas schválně vzpomenu, abych se jen tak zasmál.

Postával jsem u loděnice a čekal až odejde oddíl vodáků, se kterými se střídáme v jedné místnosti. Oddíl se jmenuje Regenti. Občas si tam přijdou rodiče vyzvednout potomka(y). Tehdy tam přišel takový solidně vyhlížející starší pán v obleku a bylo vidět, že je trochu nesvůj. Přešlapoval na místě a nakukoval pootevřenými dveřmi, jako kdyby nevěděl, jestli má jít dovnitř, nebo čekat venku. Po nějaké chvilce mě pán zmerčil a po dalším váhání ke mně přišel a povídá: "Dobrý den. Promiňte. Někde by tu měli být nějací renegáti!?"

Tak to se povidlo.

KLAP!

Sdílet na Facebooku

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

12.11.2019 - Kosí úterý XVI. - Přeřeky (aneb Darovanému zubu...)

Všechny články