Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Kos je blbej sok.

Kosí palindrom

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Kosí úterý XLV. - Před hospodou za hospodou

aneb Milovník zahrádek
2. června 2020

Jsem velikým milovníkem zahrádek před hospodama, za hospodama, vedle hospod atd. Důležité je to venkovní posezení. Koncem podzimu, celou zimu a začátkem jara se těším, až hospody otevřou své zahrádky. I když výraz "těším se" nevyjadřuje přesně ten proces, který se mi odehrává v hlavě. Ve skutečnosti se "nemohu dočkat", to je mnohem přesnější.

Při uvolňování nouzového stavu mohly hospody otevřít napřed jen zahrádky a až po dalších čtrnácti dnech i vnitřní prostory, i když v omezeném režimu, který stále trvá. Hned při první příležitosti jsem vyrazil, natěšen na točené pivo a na něco dobrého k jídlu, usadit se na zahrádku mé oblíbené karlínské hospody. Za těch několik let, co jsem neseděl na žádné zahrádce, jsem úplně zapomněl, jak veliká je to nádhera.

Do prvního točeného piva, na které jsem se těšil dobré dva měsíce, mi vlétla pomatená vosa. To se ti může stát i v hospodě, uklidňoval jsem se s nosem zabořeným v pivní pěně, načež přímo před stůl, kde jsem si užíval první točené, udělal opravdu hodně velkou potřebu labrador Fanda. Sledoval mě při tom s téměř slastným výrazem, zatímco já ho sledoval s výrazem vegana, před kterého položí hovězí burger. Fanda napřed čumákem zkontroloval své umělecké dílo a pak se vydal očuchat i mě, ale nestihl to. Kde se vzala tu se vzala Fandova paní. "Fanouši fuj!" řekla, když sbírala do igelitového pytlíku Fandovo hovno. Nevím, jestli tím myslela Fandův exkrement nebo mě, ale tuším. "Dobrou chuť," popřála mi servírka a položila přede mě talíř s nádherným, voňavým hovězím burgerem. Fanda zavětřil a smutně se na mě podíval, jako by věděl, co přijde. "Fanouši domů!" přikázala paní a tak Fanda sklopil hlavu a šel. Otevřel jsem si svůj oblíbený časopis, že si budu k jídlu číst, ale začal foukat vítr a obracel mi stránky. Když jsem odložil příbor, abych si nalistoval rozečtený článek, vítr foukat přestal. Když jsem vzal příbor do rukou, vítr foukat začal. Chvilku jsme hráli tuhle hru, kterou jsem ale nemohl vyhrát, tak jsem si našel nějaké čtení v mobilu. Pustil jsem se do jídla, když v tom zafoukal vítr o něco víc, uvolnil jednu malou vývěsní tabuli za mými zády, ta se zhoupla a praštila mě do zad. "Doprdeleuž!" řekl jsem nahlas. Dva lidé u vedlejšího stolu si přestali povídat a podívali se mým směrem. Hrál jsem si s větrem a nevšiml si, že si k vedlejšímu stolu sedli nějací lidé. V klidu se najez a dej si ještě jedno dvě piva, uklidňoval jsem se. Vydrželo mi to necelých deset minut, tedy do té doby, než u chodníku zastavil automobil, ze kterého vystoupili dva pánové. Jeden se opřel o auto a kouřil, zatímco druhý začal umývat reklamní plochu (nesmyslně zabírající třetinu chodníku), která byla necelé dva metry od stolu, u kterého jsem seděl. Naštěstí jsem už dojedl, takže mi bylo celkem jedno, že mi na prázdném talíři občas přistály kapičky jakéhosi čistícího prostředku. Pivo jsem si včas zakryl. Když pánové konečně odjeli vykonávat své potřeby o několik metrů dál, dopil jsem pivo, zaplatil a šel domů, páč na další dobrodružství jsem už neměl sílu, ani náladu.

Cestou domů jsem si tak přemýšlel, že mám ty hospodské zahrádky fakt rád. Neustále tam na vás útočí nějaký hmyz, prší, fouká vítr, nebo vás chce usmažit slunce. Kolem jezdí neustále všelijaké dopravní prostředky a kolemjdoucí vám čumí do talíře. Hlavně se tam ale schází rozliční lidé, kteří by se nikde jinde dobrovolně nesešli. Kuřáci, vyhnaní z hospod, tam otravují nekuřáky a hlavně rodiče s malými dětmi, zatímco rodiče s malými dětmi tam otravují úplně všechny. Ostatní to chvilku štve a pak zase neštve. Mně, milovníkovi zahrádek, je to ale úplně jedno, protože když jsou ostatní na zahrádce, já sedím v prázdné hospodě, kde jen občas zavrčí pípa, kde nesere pes a kde si můžu v klidu číst, psát, přemýšlet a vypít pivo bez vosy.

Škoda, že zahrádky nemohou být otevřeny celoročně.

KLAP!

Sdílet na Facebooku

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

02.06.2020 - Kosí úterý XLV. - Před hospodou za hospodou (aneb Milovník zahrádek)

Všechny články