Kosí úterý XXXV. - Kreténa
Aniž bych to tehdy tušil, užil jsem si před necelým půlrokem nácvik na "karanténu". Nebylo to dobrovolné, řešil jsem si nějaké zdravotní tentononc a dobrých 40 dnů jsem byl doma. Polovinu nemocenské jsem měl vycházky, abych si mohl dojít na nákup. Neočekávaně a nedobrovolně jsem se zastavil a přišel jsem o nějaké peníze, ale za tu dobu jsem si poslech mrtě hudby a přečetl hafo knížek, na které jsem dva roky "neměl čas". Hlavně jsem se ale zaměřil na dokončení CéDéčka Syrový tóny. Stálo to za to. Prachy vem čert. Říkal jsem si potom (po kolikáté už?), že bych měl čas od času zastavit sám od sebe a nečekat na nemoc nebo jiné neočekávané události. Tak to jsem nestihl.
Tím nechci říci, že v tom teď umím tzv. chodit. Neumím. Nejde vstoupit dvakrát do stejné řeky, vždycky je to jiné. A utopit se v ní můžete taky jenom jednou. Kdybyste chtěli vědět ještě něco ohledně řeky, klidně se ptejte.
Po uzdravení jsem začal pracovat z domova, takže v těchto dnech nemám většinu času pocit, že by se dělo něco zvláštního. Navíc jsem introvert, který rád tráví čas doma. Takže u mě dobrý. Že je nějaký nouzový stav a zákaz volného pohybu osob, mi kolikrát dojde až ve chvíli, kdy si řeknu, že bych mohl jen tak zajet za sestrou a příšerama, nebo že se zajdu projít s foťákem, nebo že si skočím na točený pivole. Mimochodem, když jsem byl nemocný, neměl jsem chuť ani na pivo, tak si představte, jak hrozný moribundus to musel být. Po třiceti dnech jsem si během vycházky zašel na jedno malé točené do pivního baru Diego a málem to se mnou seklo! Neměl jsem tušení, že je něco takového možné, ale tehdy jsem se podruhé zamiloval do piva. Po třiceti dnech abstinence chutnalo… jak bych to jenom napsal… no nepopsatelně!
Malá odbočka č. 1: Někteří lidé z pivního baru Diego, kteří pracovali za barem a přišli ze dne na den (snad jen na krátkou dobu) o práci, okamžitě rozjeli projekt Praha šije roušky. Prostě místo plácání hovadin na sociálních sítích ("prosím všechny přátele, kteří umí a můžou šít roušky, ať šijou..." atd.), zvedli zadek a šli něco udělat!
Říkám si (jasně že ne), co asi v těchto dnech dělají extroverti? Nebo ti záhadní lidé s naplánovanou aktivitou na každý den dva měsíce dopředu. A co teprve extroverti s naplánovanou aktivitou na každý den dva měsíce dopředu. Představte si, že každý den děláte něco jiného, než co máte zapsáno v kalendáři! To musí být nevýslovná hrůza. Já se jen při té představě lekl tak, až jsem si málem vylil hrneček s vínem!
Malá odbočka č. 2: Na Palmovce je fajn, bezva, prima vinotéka, která se jmenuje… chvilka napětí… Vinotéka na Palmovce (Heydukova 16). Mají otevřeno (poznáte to podle velikého sudu přede dveřmi) od pondělí do pátku, tak si tam můžete zajít na nákup. Vezměte si na to takovou tu velkou tašku na kolečkách.
Nechci si hrát na lidového mudrce, ale nejspíš se tomu nevyhnu. Teď je dobrá chvíle, i když z donucení, ale to není vůbec důležité, na rozjímání o zbytečných věcech které děláme a za kterými se nesmyslně honíme. Neuteče nám to, za čím se nehoníme. Ty vole, to si nechám vytetovat! Za chvíli nebudu mít na všechna ta moudra místo.
Bylo by fajn, využít tuhle společenskou "karanténu", aby z nás nebyla jen společnost uhoněných (vyhoněných?) kreténů! Tohle si tetovat nebudu, ale kdyby někdo chtěl, tak klidně může, mně to neva.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY