Kosí úterý XLIX. - Cesta lesem
Někdy v tom divném věku mezi 17-20, kdy máte tak nějak po pubertě, ale stejně jste na přesdržku, jsme jezdívali užívat života ke kamarádovi na chatu. Popíjeli jsme tam čaj, hráli šachy a moudře rozmlouvali. Tak možná v nějakém paralelním vesmíru. Ale moudře jsme rozmlouvali určitě. Chata stávala na samotě mezi Českým Brodem a vesnicí Doubravčice.
Jednou jsme tam vyrazili na víkend ve větší a dost neobvyklé společnosti, ve které se nacházela všelijaká individua, ale dvě si pro sebe urvala závěr víkendu. Budu jim říkat Případ X a Případ Y. Já byl tehdy pouhý pozorovatel.
Nějak jsme se propijákovali víkendem, když najednou někdo zjistil, že je neděle odpoledne a že bychom měli dojít na vlak do Českého Brodu, tedy nějakých 8 km, a vydat se směr Praha. Případ X skoro zasalutoval a šel se nachystat na cestu, zatímco Případ Y byl rád, že vůbec chodí. Byl tak rád, že nám všem povídal a předváděl, jak moc pěkně umí chodit. Občas při tom sice upadnul, ale to ho nezastavilo. Někoho napadlo, že bychom do Brodu mohli dojít lesní cestou a né po asfaltce, jako obvykle. Celý víkend poprchávalo, ale to nám bylo úplně šumák, páč jsme všichni měli jakž takž oblečení a boty do přírody. Tedy kromě Případa X, který se na chatu u lesa vyfešákoval jako taxikář: Měl nepadnoucí koženou bundu, nepadnoucí svetru, nepadnoucí světle modré džíny a na nohou dokonale padnoucí černé mokasíny. Vyrazili jsme.
Případ Y upadnul hned do první kaluže, kterou všichni ostatní bez většího problému obešli. Když se z kaluže rochnil, zacákal mokasíny Případa X, který se zatvářil nepěkně a pravil: "Kdybych věděl, že pudeme lesem!" Případ Y se vyválel snad v každé kaluži, kterou jsme cestou potkali. Čím více byl od bahna, tím více byl veselejší. Případ X měl mokasíny a nohavice také čím dál více od bahna, ale na rozdíl od Případa Y byl čím dál více naštvanější a každých deset minut nám sděloval: "Kdybych věděl, že pudeme lesem!"
Do Českého Brodu na nádraží přišla ten den zvláštní partička lidí. Asi tak deset postpubertálních individuí po dvoudenním flámu, jedno neidentifikovatelné individuum od hlavy po paty od bláta a nasraný taxikář se zablácenejma mokasínama.
Jak se ukázalo, Případ Y měl všechno pod kontrolou. Na nádraží se svlékl donaha a začal si všechno oblečení oblékat naruby. Trochu u toho vrávoral, ale byl veselý a nakonec se mu to povedlo. Když se nasoukal do kalhot s blátem uvnitř a nazul si zablácené boty, oznámil nám vítězoslavně: "Amůžudovlakuvole!" Sem tam z něj sice upadl kus bláta, ale to už byla maličkost.
Případ X to měl o poznání složitější a i když se ho nikdo nezeptal, dozvěděli jsme se, co by se stalo, kdyby věděl, že půjdeme lesem. Naštvaně se snažil dostat z mokasín bláto, ale moc mu to nešlo, což ho štvalo ještě víc. Nesmáli jsme se mu, ale občas si z něj někdo udělal trochu legraci. Když už toho měl Případ X plné mokasíny, sdělil nám trochu naštvaně a trochu vyčítavě: "Kdybych věděl, že pudeme lesem, tak bych si vzal maskáče!"
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY