Kosí úterý XXXII. - Růže
Bylo nebylo, před desatero rokama a ještě déle, pivili jsme s kamarádem panem D. v hospodě Černá kočka v Karlíně. Dávno tomu, kdy tahle fajn hospoda pod Žižkovským/Karlínským tunelem měla otevřeno. Pivili jsme příkladně a kdyby nás nestihla krutá zavíračka, pivili bychom tam snad dodnes… nebo alespoň do té doby, než hospodu definitivně zavřeli. Kolem druhé hodiny jsme se vypotáceli do letní karlínské noci, přímo pod otevřenou tlamu tunelu. Hned jak jsme se nadechli čerstvého vzduchu, napadlo nás, že bychom měli ještě někam zajít na pivo. V té době jsme si totiž ještě mysleli, že jsme nesmrtelní. Jako dva nemrtví vypravili jsme se pěšky směr Invalidovna a Švábky do klubu Hrob (tou dobou již možná klub Styx).
Cestou necestou míjeli jsme keře červených růží a pan D. usoudil, že jednu růži přinese své tehdejší spolubydlící. K tomu byl ovšem zapotřebí téměř hrdinský čin, protože růže se nacházely za vysokým plotem. Nakonec se trhání růže obešlo bez přelézání plotu, tedy nejspíš i bez ztrát na životech, páč se ukázalo, že v jednom místě je keř růží blíž k plotu a tak bude stačit jen mezi šprušlemi protáhnout ruku. Zatímco jsem frajersky postával u plotu a kouřil, pan D. se snažil urvat růži, což ho stálo nemálo úsilí i krve. Nakonec přeci jen přestal pokřikovat "au, sakra, au, doprdele, au" a vytáhl zpoza plotu zakrvácenou ruku i s růží. Dneska by dal na Facebook status "cítí se šťastně :)" a pod to fotku zakrvácené ruky. Výprava do Hrobu mohla pokračovat.
Těžko říci, jak jsme to dokázali, ale najednou jsme stáli před Hrobem. Pan D. růži cestou nejenže neztratil, ale dokonce mu z ruky už ani nekapala krev. Nebojácně jsme vyrazili do útrob Hrobu. Když jsme scházeli po schodech do klubu, zaútočila na naše uši jakási dýdžejská performance, ale na nás si nepřišla, jen jsme se jí vysmáli. Sešli jsme po schodech do klubu a neohlížeje se vpravo vlevo namířili jsme si to rovnou k baru. Pan D. nesl růži před sebou, jako by s ní chtěl zahánět zlé duchy. Klub byl ze dvou třetin plný, nebo z jedné třetiny prázdný. Konečně jsme stanuli i s růží před barem, kde se k nám přitočil pingl, kterého jsme tam nikdy předtím neviděli a medovým hláskem pravil: "hoši, co takhle nějakou vodičku pro tu kytičku?" Objednali jsme si pivo a pomalu jsme se začali rozhlížet po klubu. Zjistili jsme, že nás sleduje docela dost single kluků, kteří přišli někoho sbalit na gay párty a evidentně čekali na nějaké nové fešáky. Tak to měli štěstí, že jsme šli zrovna kolem. Mezi tím přinesl pingl dvě piva a malou karafu s vodou pro růži. Vypadali jsme jako romantický pár, který si na rande nosí kytky. Než jsme dopili pivo, museli jsme několika klukům, kteří si chodili objednávat na bar pití a nějak víc se o nás zajímali, vysvětlovat, že nejsme pár a že jsme si tam jen zašli na jedno. Kluci nám nevěřili. Než nás vyhlásili párem gay párty, raději jsme dopili a vypadli. Před Hrobem koukám, že si pan D. nese růži i s karafou. Rozloučili jsme se, pan D. si mávl na taxíka a já se vydal pěšky do kosího hnízda.
Po nějaké době jsme se s panem D. sešli na pivu. "Tak co říkala spolubydlící na růži?", byl jsem zvědavý. Pan D. se zasmál a povídá: "Napřed se mi podařilo vylejt celou karafu i s růží do taxíku a pak sem ještě na tu růži šláp. Taxikář byl pěkně nasranej. Ale to, co z ní zbylo, jsem spolubydlící přines. Teda myslím si, že sem to přinesl do bytu, ale když sem se odpoledne probudil, už sem ten zbytek růže nenašel. Tak nevim, ale spolubydlící to nejspíš vyhodila." "Tak na zdraví!"
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY