Kosí úterý XVIII. - Nevím
Teď by mohla být ta správná chvíle, napsat Kosí úterý o tom, že nevím, o čem mám psát. A pak by možná jeden ze tří čtenářů, který by to třeba dočetl i do konce, mohl říkat: "Teda to je kos! Napsat příspěvek s názvem Nevím, o tom, že nevím o čem mám napsat. Ha ha ha." Ale já fakt nevím, jak bych to měl napsat. A kromě toho nevím ještě spoustu dalších věcí. Všechno to začalo už když jsem byl malý. Nedávno jsem dostal spoustu fotografií, hlavně z dětství, kde je to pěkně vidět.
* A teď se barevný film ocitne v takové jako mlze, ze které se vynoří film černobílý.
Už jako dítě jsem koukal, jako by mi uletěly včely, ale včely jsme v paneláku neměli, tak jsem spíš koukal, jako by mi spadly hračky do kanálu. Sice jsem už v roce a půl "mluvil" (což je mimochodem důvod, proč už dneska moc nemluvím. Všechno důležité jsem řekl už tenkrát a nebudu se opakovat), ale jinak jsem nic nevěděl. Tak třeba vůbec nevím, co jsem dělal ve školce. Vybavuji si jen, že mě jedna soudružka nutila jíst hnusné šlachovité maso. Jinak ale fakt nevím.
Ze základní školy si pamatuji všelicos, ale opravdu nevím, o čem tam pořád mluvili ti divní lidé. Učitelé se jim říkalo. Ne že bych je nechtěl poslouchat, ale vždycky se našlo něco důležitějšího na přemýšlení. Za následek to mělo, že jsem pak před tabulí čuměl, jako když mi k těm hračkám spadly do kanálu i učebnice. Ale je taky dost dobře možné, že mi do kanálu nějaké ty učebnice spadly schválně.
* Film už přestal být černobílý, je barevný, ale barva je taková vyblitá.
Jako puberťák jsem byl samozřejmě nejchytřejší a věděl jsem úplně všechno, ale dostal jsem od maminky takových pár facek, že mě to přešlo. Tak ani nevím, jak je to s tou pubertou.
Jako student a horlivý čtenář jsem narazil na Sókrata a na jeho "Vím, že nic nevím". Takováto moudra mohou být dost nebezpečná, páč si člověk řekne: "Ty vole! Já musim bejt děsně chytrej, když tomu rozumim." Pozor na to! Abyste se pak nedivili.
A pak se děly věci všelijaké a naučil jsem se kde co, ale že bych něco věděl, tak o tom tedy nic nevím.
* A teď se zase přes tu mlhu vynoří film barevný, tak jak ho známe dnes a jsme zase v současnosti.
Po čtyřiceti letech čumím kolem sebe úplně stejně, jako když mi byl jeden rok. Důkaz mám na fotografii.
Kde kdo dneska všechno ví a na všechno má názor. A když náhodou neví, tak si to vygůglí, aby věděl, třeba jaký má mít zrovna názor. A když si myslí, že ví, tak si to taky vygůglí, aby se ujistil, že to opravdu ví. A pak prostě VÍ!
Tak já tedy nevím! Asi si zalezu do kanálu, hračky už tam mám, ale na tu učebnici ruštiny, která mi tam tehdy čirou náhodou spadla, tak na tu se tak akorát… vykašlu. To vím naprosto jistě.
KLAP!
P.S. Když jsem včera dopsal tohle Kosí úterý, vyluštil jsem si jen tak pro zábavu několik křížovek. V jedné z nich byl citát Jiřího Voskovce: Čím jsem starší, tím víc rozumím tomu faustovskému paradoxu: všechno jsem se naučil a hovno vím.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY