Kosí úterý CXXXI. - Šachisté
Nejsem šachista. Zatím jsem v životě zkoušel hrát šachy asi tak pětkrát šestkrát, ale vždycky jsem nejpozději po pěti minutách zjistil, že mě to vůbec nebaví, přestal jsem se snažit hrát a za dalších pět minut byl šach mat. Na počítači jsem nikdy šach mat nedostal, páč jsem prostě vypnul program a měl po ptákách. Šachy by mě bavilo vymýšlet, čímž nechci ani naznačit, že bych byl schopný něco takového vymyslet a nebo programovat, čímž bych rád naznačil, že si myslím, že vím, jak to funguje, ale nechci se vytahovat. Jen by mě to bavilo. Hrát šachy mě ale prostě nebaví. Tím bych mohl ukončit tento nudný úvod a vrhnou se na napínavý příběh plný nečekaných tahů, infarktových situací a pivní pěny na nose, ale ještě jsem si vzpomněl na jeden kreslený vtip. Samozřejmě šachistický. Policista zastavil automobil, ze kterého vystoupila šachová figurka koně nebo chcete-li jezdce a policista jí říká: "Zkuste se projít tadyhle po té rovné čáře." No nic, hlavní příběh tohohle Kosího úterý se přihodil už někdy před půl rokem, ale nechal jsem ho trochu uležet, páč uleželé příběhy se píší lépe.
Ještě bych rád podotkl, že proti šachům, šachistům, ani šachistkám vůbec nic nemám. Tak na to prosím pamatujte, jestli to půjde, až budete číst následující příběh.
Nedopatřením jsem se ocitl na malé šachistické akci. V jednom klubu si šachisté zarezervovali většinu stolů a udělali si malý šachový turnaj. Já se tam přimrcasil jen tak na jedno dvojpivo hodinu před začátkem a stoupl jsem si k baru, který je až na konci klubu. Přípravy na šachový turnaj byly v plném proudu. Na všech zarezervovaných stolech byly připravené šachovnice a figurky. U jednoho malého kulatého stolku se co chvilku vytvořil rojový hrozen šachistů a šachistek. Tam se přihlašovali k turnaji, řešili kdo s kým poměří své šachistické schopnosti a tak všelijak. Já to pozoroval zpovzdálí od baru a srkal pivo. Z rojového hroznu se odpojil jeden z šachistů, došel k baru a začal tajemně zírat na obsluhu. "Dobrý den, dáte si něco?" zeptala se civějícího šachisty slečna za barem. "Pivo," pravil stroze šachista. "Desítku, dvanáctku nebo jedenáctku speciál?" Šachista chvíli přemýšlel a pak vyhrkl: "Dvanáctku!" "Padesát sedm," řekla slečna a začala točit* pivo. "Aha!?" řekl překvapeně šachista, sundal si batoh ze zad, vyštrachal v něm peněženku, v té našel padesát sedm korun a podal je slečně, která mu podávala natočené pivo. Šachista s pivem odešel. Dál jsem postával u baru a srkal pivo. Najednou přišla jedna z pěti šachistek (o počtu přítomných šachistek jsem měl přehled) a zeptala se trochu ustaraně slečny za barem: "Máte tady záchody?" Slečna se na šachistku podívala takovým tím způsobem, jako jestli si z ní dělá srandu, což ovšem s šachistkou ani nehlo a dál na slečnu za barem koukala s otazníky v očích, tak nakonec odpověděla: "Jsme klub a hospoda, jasně že máme záchody, dokonce dámský i pánský, jsou v chodbě." Šachistce se viditelně ulevilo, ale ještě se pro jistotu zeptala: "A jsou zamykací?" Tento dotaz už se slečnou za barem trochu zamával a protože nejspíš potřebovala duševní oporu, vyhledala ji pohledem u mě. Já se jen pousmál a pokrčil rameny, ale než jsem stačil říct: "Asi dobrej oddíl," odpověděla šachistce: "Jo! Jsou tam i zamykací kabinky." To šachistku konečně uspokojilo a odešla, ovšem nikoli na záchod, ale zpět do rojového hroznu šachistů. Zabořil jsem nos do pěny druhého piva, když najednou, kde se vzal, tu se vzal, před barem stál opět ten tajemně zírající šachista. "Co si dáte?" zeptala se civějícího šachisty slečna za barem. Šachista chvíli přemýšlel a pak vyhrkl: "Dvanáctku!" "Padesát sedm," řekla slečna a začala točit pivo. "Aha!?" řekl překvapeně šachista, sundal si batoh ze zad, vyštrachal v něm peněženku, v té našel padesát sedm korun a podal je slečně, která mu podávala natočené pivo. Šachista s pivem odešel. Bylo půl hodiny před začátkem turnaje, když v klubu nastal podivný rozruch. Jakýsi mladík si razil cestu klubem směrem k baru. Prošel hroznem šachistů a šachistek srocujících se u registračního stolku jako kdyby procházel křovím, vrazil do každého druhého stolu s šachovnicí, zvrhl hafo připravených figurek a po jedné dokonce uklouzl. Nakonec se přece jen celý utrmácený dostal až k baru, o který se opřel, dal si ruku na hrudník a hlasitě oddechoval. S barmankou jsme ani nedutali a čekali jsme, co se bude dít. Mladý muž vypadal jako před infarktem (nebo alespoň takhle to vypadá ve filmech), ale po chvíli se zmátořil, utřel si rukávem fleecové bundy pot s čela a udýchaně se zeptal slečny za barem: "Prosim vás, nevíte, kde je tady ten šachovej turnaj?" Vyprskl jsem poslední lok druhého piva. Slečna za barem odpověděla rezignovaně, ale s úsměvem: "Tady všude," a rozpřáhla ruce. "Aha!?" podivil se nově příchozí šachista a konečně se rozhlédl po místnosti. Když spatřil rojový hrozen šachistů a šachistek, kterým před chvílí prošel jako houštím, rozradostnil se a vydal se k nim. Po krátké úvaze jsem usoudil, že si dám výjimečně třetí pivo, s vidinou, že by se ještě mohlo přihodit něco zajímavého. Jen jsem zabořil nos do pěny třetího piva, zjevil se před barem tajemně zírající šachista. "Dvanáctku?" zeptala se rovnou civějícího šachisty slečna za barem. Šachista chvilku přemýšlel a pak vyhrkl udiveně: "Ano!?" "Padesát sedm," řekla slečna a začala točit pivo. "Aha!?" řekl překvapeně šachista, sundal si batoh ze zad, vyštrachal v něm peněženku, v té našel padesát sedm korun a dal je slečně za barem, která mu podávala natočené pivo. Šachista s pivem odešel. Zážitků jsem měl už víc než dost, tak jsem dopil, zaplatil a vydal jsem se k východu. Když jsem procházel klubem, zaslechl jsem, že se několik šachistů shání po jakési Janě, která prý už před dvaceti minutami odešla na záchod, a ještě se nevrátila. Měl jsem nutkání někomu povědět, že se tam Jana nejspíš zamkla, ale pak jsem usoudil, že mi do toho nic není, že je to třeba nějaká šachistická strategie, tak jsem prostě šel, páč víte co… nejsem šachista.
KLAP!
* Občas se vedou srandovní spory, jestli je pivo točené nebo čepované. Dneska je pivo honěné/tlačené vzduchem, oxidem uhličitým a co já vím čím ještě a já na jedno honěné/tlačené chodit nebudu, takže chodím na točené. To nevadí!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY