Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Hlavně se sám ze sebe neposrat.

Turdus Merula

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Kosí úterý CXXVII. - Mudrosloví

aneb Kosí pohled na přísloví atd.
14. listopadu 2023

Dnešní Kosí úterý bude, jak název napovídá, hloubavé a plné moudrosti. A nebo taky ne. Nebojte se, nehodlám se měřit s giganty moudrosti, kteří se snaží všechny vystrašit tvrzením, že je chce někdo vylekat. Budu se bezpečně pohybovat v brouzdališti, nebo spíš jen v kaluži mudrosloví a sem tam udělám palcem levé nohy vlnku. Nehodlám ani jednotlivé fráze a přísloví vysvětlovat, jen si k nim udělám několik poznámek.

Začnu zlehounka známým a hojně používaným příslovím "Každý svého štěstí strůjcem". Neuniklo mé pozornosti, že tohle přísloví používají lidé zejména tehdy, když se jim daří a jsou spokojení. Často pak dávají ostentativně najevo, že drží vlastní život pevně za opratě a že si to štěstí sami zařídili. Když se jim ale přestane dařit (nebo se jim nikdy nedařilo), tak vždycky vědí, kdo je za to jejich né-štěstí zodpovědný a kupodivu to nikdy nejsou oni. A to je zajímavé. Na mě ještě z tohohle přísloví kouká jako strašák v poli slovo "štěstí". To je, a tady si dovolím nesportovní přirovnání, jako bych si mohl kdykoli zaběhnout do kabiny rozhodčích a zařídit, jak dopadne zápas. Mám za to, že štěstí není nic trvalého a nikdo si ho zařídit nemůže. Spousta lidí má víc štěstí než rozumu. Třeba já. Tak to prostě je. Se s tím smiřte.

Nedávno jsem se setkal s hodně alternativním výkladem jednoho známého přísloví. To takhle jeden pán na dotaz, jestli by už konečně nechtěl držet hubu, páč mlel nesmysly, odpověděl: "Líná huba, holé neštěstí". Tak neštěstí to opravdu bylo, škoda jen, že mu ta huba nezačala línat. Vlastně by se to dalo použít i takhle: "Líná mu huba, z toho bude holé neštěstí". No nic. Moudrost tohoto přísloví využívám často, ale trochu jinak. Skoro vždycky se totiž někde poblíž zjeví někdo aktivnější, kdo se zeptá za mě. A já se pak už jen tvářím moudře, jako že to je přece jasné a že na něco takového se nemusím ptát. Když jsem v dobrém rozmaru, tak ještě zakroutím hlavou, obrátím oči v sloup a pravou rukou se dramaticky chytnu za čelo. S tím bych mohl z fleku do Národního.

Občas se někde setkám s frází, že někdo za sebou "pálí" nebo "strhává mosty". Ve skutečnosti to znamená, že si někdo někoho zablokuje, přestane sledovat nebo zruší přátelství na sociálních sítích a vymaže kontakty z mobilu. Takže něco v tom smyslu, že přijdete k potoku a do proudu skopnete dřevěné prkno, po kterém se dalo přejít. Ale chápu, pálení a strhávání mostů zní dramatičtěji. Spálit nebo strhnout most není tak jednoduché. A hlavně musí napřed nějaký most existovat. S přátelstvím se ještě pojí další fráze a tou je tzv. "prohlubování přátelství". Já si nemůžu pomoct, ale když slyším slovo prohlubovat, vybavím si lopatu a hrob. Ale dneska se nejspíš hloubí hroby bagrem. Což nemění nic na tom, že prohlubování přátelství může vést do hrobu. Asi proto nejčastěji prohlubují přátelství všelijací soudruzi. To už dává smysl.

A na závěr nevstoupím do stejné řeky a dokonce se o to ani nepokusím. Čas od času někde čtu, že se někdo pokusil/pokusí vstoupit do stejné řeky. A dokonce jsem nedávno, čirou náhodou, zaslechl část velmi nepozoruhodného rozhovoru: "Asi to s nim zase zkusim." "To jako fakt vkročíš podruhý do stejný řeky?" Představuji si, jak po světě bloudí nešťastná duše Hérakleita z Efesu, kroutí hlavou, obrací oči v sloup, dramaticky se chytá za čelo a naštvaně křičí (aniž by ho někdo slyšel): "Neříkal jsem, že nemáte furt dokola dělat ty samý píčoviny, ani že nemáte podruhý vstupovat do ňáký posraný řeky, ale že do ní NE-VSTOU-PÍ-TE! Doprdelekurvadrát!" A já se mu, tedy té zbloudilé duši, vůbec nedivím. Heleďte, i kdyby existoval stroj času a mohli bychom se vrátit třeba jen o minutu zpátky, tak by to pořád (a pořád a pořád a pořád atd.) bylo poprvé. Až tohle jednou v hlavách lidských dozraje, ztrápená duše Hérakleita odejde na věčnost a z bůhvíodkud se ozve trochu naštvaně: "Že vám to ale trvalo! Sakrapes!"

KLAP!

Sdílet na Facebooku

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

14.11.2023 - Kosí úterý CXXVII. - Mudrosloví (aneb Kosí pohled na přísloví atd.)

Všechny články