Kosí úterý LI. - Karma
Karmou mám na mysli přírodní zákon příčiny a následku, nikoli průtokový ohřívač vody, pojmenovaný po výrobci Karlu Macháčkovi. V karmě se nevyznám (ani v jedné), úplně mi stačí vědět, že když např. nakopnu psa, tak že za rohem šlápnu do psího hovna. Tedy ne že bych nakopával psy, to jsem udělal jen jednou, ale je to už hrozně dávno: Šel jsem s psíkem Matějem na procházku, nějak se nepohodl s jiným psíkem a pustili se do sebe. Panička psíka na mě zaječela: "Jéžišmarjá! Udělejte něco! Nakopněte ho!" Tak jsem toho jejího psíka nakopl až poskočil o půl metru, což mělo za následek, že se psíci přestali rvát. Panička nakopnutého psíka na mě zaječela: "Jéžišmarjá! Co ste to udělal?!" Vzal jsem ještě trochu nasraného Matěje do náručí a odcházeje pravil jsem uječené madam: "No nakop sem ho, jak ste si přála." Tehdy jsem ale do žádného psího hovna nešlápl. Možná se tenkrát u mé karmy přimluvila karma psíka Matěje.
Znám několik lidí, kteří minimálně jednou týdně šlápnou na hrábě třeba doma v koupelně, v obýváku, někde uprostřed města, kde už lidé kolikrát ani nevědí, jak takové hrábě vypadají. A není to nic platné. Nenapadne je, že dělají něco špatně, kdepak, jsou dokonce přesvědčeni, že jim tam ty hrábě úmyslně nastražil někdo, kdo je podle nich zrovna strůjcem jejich vlastních neúspěchů a hlavně jejich vlastní… ehm ehm… blbosti. A pak přijede tramvaj, nastupují a bác, hrábě. Prostě nepoučitelní.
Koncem roku 2014 jsem čekal na Florenci, kousek od Billy, na sestru Báru. Šli jsme tenkrát do Divadla v Dlouhé na představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Mimochodem, skvělé představení, což jsem tehdy ještě nevěděl. Po Florenci se už tenkrát pohybovala všelijaká individua, např. vykukové ze sekty Hare Kršna. Jeden ze stoupenců sekty, mládenec omotaný do oranžového prostěradla, dostal nápad, že bych mu měl dát své peníze. Dobrovolně! Když si říkal o peníze, přátelsky se usmíval. Řekl jsem mu, že mu peníze nedám. Zeptal se mě, jestli peníze nemám. Řekl jsem mu, že peníze mám, ale jemu je dát nechci. Přestal se přátelsky usmívat a začal mi vyhrožovat karmou: "Víte, co je to karma?" Se zájmem jsem sledoval veleduchovu proměnu. "Tak tohle se vám vrátí!" vyhrkl na mě zlostně. Chtěl jsem ho poslat do prdele, ale vypadal, že by na mě ještě uvalil nějakou kletbu, tak jsem počkal, až do prdele odejde sám. Nechtěl bych být v jeho kůži. Pasovat sám sebe na základě pseudo-duchovních blábolů na jakéhosi duchovního velikána a ještě ostatním vyhrožovat karmou, protože nechtějí dát vyžírce peníze, to nemůže dopadnout dobře. Také jsem tam toho veleducha už nikdy nepotkal. Myslím si, že do něj za rohem udeřil blesk z čistého nebe. Ale ne že bych mu to přál, to opravdu ne!
Několik let před tím, jednoho dne roku 2011, jsem dal bezdomovci stravenky v hodnotě 400,- (nebo tak nějak) a ten samý den mi byl odcizen fotoaparát v hodnotě 12.000,- (nebo tak nějak). Asi karma, napadlo mě tehdy a od té doby jsem už nikomu žádné stravenky, ani peníze nedal. A také mi od té doby nikdo nic neodcizil.
Tak dobrou karmu… jakoukoli.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY