Kosí úterý CXLIV. - Průkaz Neviditelníka
Potkal jsem na tramvajové zastávce na Palmovce kamaráda, kterého jsem neviděl už hafo let. "Ahoj, jak se celou dobu máš?" začal zvesela kamarád. "Skvěle, jako vždycky," odpověděl jsem jako vždycky. Kamarád vyndal z kapsy časopis Reflex a podal mi ho. "Hele, je tam fakt zajímavej článek, kterej by tě mohl zajímat." Vzal jsem si časopis a strčil ho do brašny. O něčem jsme si povídali, ale zanedlouho přijela další tramvaj, do které kamarád nastoupil a odjel. Já tam na Palmovce na někoho čekal. Řekl jsem si, že si zatím přečtu ten článek, ale když jsem vyndaval časopis z brašny, roztrhl jsem obálku, pak mi upadl na zem a ještě jsem na něj nešikovně šlápl. Když jsem se pro časopis sehnul, odfoukl ho vítr blíž ke kolejím, kde ho naštvaný starší pán odstrčil holí jako nějaký nepořádek do kolejiště, kde časopis, jak nejspíš tušíte, přejela právě přijíždějící tramvaj. Byla to tramvaj číslo deset a vystoupil z ní ten kamarád, který mi před chvílí Reflex půjčil. Dal jsem si instinktivně ruce před oči, aby mě neviděl. Vůbec jsem nevěděl, jak mě něco takového napadlo. "Ahoj, jak se celou dobu máš?" zeptal se zvesela, jako kdybych nebyl neviditelný a jako bychom se neviděli kdo ví jak dlouho. "Skvěle, jako vždycky," odpověděl jsem jako vždycky a přemýšlel, jak mu řeknu o zničeném časopisu. Kamarád mě ale zaskočil. "Hele, teď jsem cestou tramvají četl v Reflexu zajímavý článek, který by se ti mohl líbit." A podal mi ten samý časopis, který mi půjčil o několik minut dříve. "Díky, určitě si to přečtu," řekl jsem, když jsem si dával další Reflex do brašny. Přijela další tramvaj, kamarád do ní nastoupil a odjel. Já tam na Palmovce na někoho čekal, ale nevěděl jsem přesně na koho. Při čekání jsem se rozhodl, že si přečtu ten článek v Reflexu, i když jsem vlastně ani nevěděl, který článek to má být. Když jsem časopis vyndaval z brašny, roztrhl jsem obálku, upadl mi na zem, šlápl jsem na něj, vítr ho odfoukl blíž ke kolejím, nějaký starší pán ho naštvaně strčil holí do kolejiště, kde ho, jak jistě tušíte, přejela tramvaj číslo deset, ze které kamarád, který mi ten Reflex před chvílí půjčil, nevystoupil. Byl jsem rád, protože to by bylo už opravdu podivné. Rozhodl jsem se, že zajdu do nejbližší trafiky a koupím nový Reflex. V trafice jsem se ale dozvěděl, že jde o starší vydání, které se na stáncích už neprodává. Nevadí, řekl jsem si, koupím ho online na internetu. A to byl první problém, protože jsem nebyl online. Abych byl online, musel jsem se probudit. Tak jsem se probudil a v takovém tom polospánku jsem řešil druhý problém. V částečně bdělém stavu jsem sice byl online, ale ten Reflex, který jsem potřeboval, se dal koupit jen v tom mém snu. Tak jsem se převalil na druhý bok a zase jsem usnul, že to zkusím nějak pořešit.
Stál jsem úplně sám na tramvajové zastávce na Palmovce i s tím zničeným časopisem. Na někoho jsem tam čekal, ale nevěděl jsem přesně na koho. Za chvíli přijela tramvaj číslo deset, ale nikdo z ní nevystoupil. Když odjela, všiml jsem si, že opodál stojí nějaký cizí chlápek s rukama před očima. "Vidíte mě?" zašeptal směrem ke mně. Otočil jsem se, jestli za mnou někdo nestojí. "No vy, nikdo jiný tady není," zašeptal pán s rukama před očima. "Jasně, že vás vidím, máte jen ruce před očima," odpověděl jsem trochu posměšně. "Na tom není nic jasného a už vůbec nic vtipného," řekl už normáním hlasem pán s rukama před očima, "vsadím se, že jste mě neviděl vystupovat z tramvaje." "Neviděl," řekl jsem po pravdě. "To nevadí, myslím, že tady čekáte na mě." Na někoho jsem tam opravdu čekal, ale nevěděl jsem na koho, takže mě to ani moc nepřekvapilo. "A co po mě chcete?" zeptal jsem se pána s rukama před očima. "Chci vidět váš průkaz Neviditelníka, jsem kontrola." Sáhl jsem do náprsní kapsy pro peněženku, ve které mám veškeré doklady. "A proč si myslíte, že jsem Neviditelník?" zeptal jsem se při hledání požadovaného dokladu. "Protože mě vidíte," řekl pán s rukama před očima udiveně, "jiného Neviditelníka s rukama před očima může vidět jen další Neviditelník, ale jen na vzdálenost dvou metrů. Na větší vzdálenost neodhalí Neviditelníka ani jiný Neviditelník. Ale to byste měl vědět." Žádný průkaz Neviditelníka jsem u sebe neměl a tak jsem to pánovi s rukama před očima řekl. "No tak to máte teda malér," řekl výhružně pán s rukama před očima, udělal dva rychlé kroky dozadu a zmizel. Probudil jsem se ještě o něco zmatenější než před tím. Takže nemám časopis a ještě ke všemu nemůžu najít průkaz Neviditelníka. Převalil jsem se na druhý bok a zase jsem usnul, že to zkusím nějak pořešit.
Stál jsem na tramvajové zastávce na Palmovce. Zrovna přijela tramvaj číslo deset, ze které vystoupil kamarád, který mi už dvakrát půjčil Reflex. "Už sis přečetl ten článek?" začal místo pozdravu. "Nepřečetl, protože mi ten tvůj časopis vždycky upadl a nakonec ho přejela tramvaj a když jsem chtěl koupit novej, tak jsem zjistil, že to tady nejde," řekl jsem po pravdě. "Přesně to bylo v tom článku, že se přesně tohle stane, asi proto se ti ho nepodařilo přečíst. Zkoušel jsem ti ten časopis dát dvakrát." Kousek od nás se zjevila cizí paní a když si všimla, že ji sleduji, dala si ruce před oči a zmizela. "Hele, ty si taky Neviditelník?" zeptal jsem se kamaráda. Zasmál se. "No jasně, jak bych tě asi viděl, když si měl ruce před očima?" "Nemůžu najít průkaz Neviditelníka," přiznal jsem. "Tak to máš blbý, až tě kontrola nahlásí na vedení, zruší ti neviditelnost." Přijela další tramvaj, kamarád do ní nastoupil a odjel. Zjistil jsem, že mám v kapse další Reflex s článkem, který jsem si měl přečíst. Asi mi ho dal kamarád do kapsy, když jsem se díval na tu neviditelnou paní. Vyndal jsem opatrně časopis z kapsy, ale stejně jsem roztrhl obálku a upadl mi na zem. Když jsem se pro časopis sehnul, odfoukl ho vítr blíž ke kolejím, kde ho naštvaný starší pán odstrčil holí do kolejiště. "Už nééé!" zakřičel jsem a dal jsem si hlavu do dlaní. Naštvaný starší pán na mě zahulákal: "Přestaň si hrát na neviditelnýho a pojď si pěkně sebrat ten časopis z kolejiště!" Tak už mě nahlásili, napadlo mě. Než jsem se stačil probudit, ještě jsem zahlédl, jak do stanice přijela tramvaj číslo deset, která, jak jistě tušíte, přejela časopis.
Ležel jsem v posteli, koukal do tmy a přemýšlel: "Takže ve snu se nedá nic nakoupit online a ještě ke všemu už nejsem neviditelný?" Tak mě to rozrušilo, že jsem už neusnul.
KLAP!
P.S. Proč se mi ve snu objevil časopis Reflex, vím. Poslední dobou zvažuji, že si ho po delší době začnu opět kupovat. Ale proč nemůžu najít průkaz Neviditelníka, tak to opravdu netuším. Nevíte náhodou někdo, kde by mohl být? Nepůjčil jsem ho třeba někomu?
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY