Kosí úterý LXVIII. - Květena
Kytky to se mnou měly vždycky těžký. Začalo to už někdy ve druhé třídě, kdy jsem si na konci roku vzal aktivně domů jakousi květinu v květináči. Smyslem mělo být, že se o ni budu přes prázdniny starat a po prázdninách ji opět přinesu do školy. Nevím, proč jsem se tehdy aktivně přihlásil, ale nejspíš jsem měl potřebu přihlásit se alespoň jednou, když jsem se celý rok nehlásil. Co se s květinou přihodilo, by mohla vědět maminka, která, když mě spatřila s kytkou v rukách, neskrývala nadšení. Já jen vím, že po prázdninách jsem šel do školy bez květiny. I květináč se někam záhadně ztratil.
Později, ještě na základní škole, jsem začal chodit na kroužek botaniky. Měli jsme si vybrat dva nepovinné kroužky, které byly tak nějak povinné. Vybral jsem si informatiku, což byla čirá hrůza (pro učitele) a pak právě botaniku, což určitě hrůza nebyla, páč si z toho vůbec nic nepamatuji. A to je asi tak všechno, co vám k botanice mohu povědět. K informatice vám toho mohu povědět o něco více: Myslím si, že kdyby se ten učitel informatiky dozvěděl, že se živím jako programátor, patrně by začal přemýšlet, jak opustit tento šílený svět.
Kdysi dávno jedna dívka usoudila, že potřebujeme do bytu nějakou živou rostlinu a koupila v IKEA malej bambus. Nebyl to opravdový bambus, ale my jsme tak té rostlině říkali. Bambus si užíval v lahvi od vína a měl se čile k světu, páč se o něj měl kdo starat. Pak se přihodilo všelicos a mně doma ten bambus zůstal. Zapomněl jsem na něj, ale jednoho dne, po několika letech, se mi sám připomněl. Procházel jsem bytem, když najednou se na mě začalo něco řítit. Instinktivně jsem to chytil a koukám, on to bambus. Během dvou let, kdy jsem si ho nevšímal, vyrostl tak o 48 centimetrů a převážil se, páč už neměl v lahvi od vína vodu… tu tam ale neměl opravdu hodně dlouho. Měřil už něco málo přes metr, tak jsem se rozhodl, že je dost velký no to, aby šel do světa. Ani nevím, kde jsem ho tehdy nechal. Patrně teď někde divoce roste. Jediné, co mohu s určitostí říci, je toto: Vím, kde není.
Zkoušel jsem pěstovat papriky. Nechal jsem pěkně vyklíčit semínka, pak jsem je zasadil a měl jsem asi pět rostlinek. Ale uschly. Druhý pokus byl zdařilejší, to už měly rostlinky i několik květů a dokonce i miniaturní papriku. Ale nakonec to dopadlo stejně. Líbí se mi bonsaje, ale na ty jsem si teda netroufl a rozhodl jsem se, v zájmu všech rostlin, že je radši budu chodit jen očumovat na výstavy.
Kdykoli jsem měl na starosti nějaké rostliny, tak to nepřežily. Ani kaktus to nedal. Nedělám to schválně, prostě na ně zapomenu. Došel jsem k závěru, že než se furt takhle hloupě vymlouvat, bude lepší, když doma žádné rostliny mít nebudu. Taky by se mi pak mohlo přihodit, že na mě někde nečekaně zaútočí moudrá květena. Známe to. Vydrželo mi to docela dlouho. Do neděle.
Někdy před dvaceti lety jsem dal sestře Báře k narozeninám nebo k svátku kytku v květináči. Bára dává (nejen) kytkám jména, třeba podle toho, od koho ji dostane. Tenhle dračinec (dracéna, jak vím od neděle) se jmenuje Ondřej a stěhuje se tam, kam se stěhuje Bára. Daří se mu dobře. Někdy méně, někdy více, prostě normálka. Je chutný, okusuje ho i kocour Avatar a to je nějaký mlsoun. Je s ním i legrace. Jednou jsem příšeřil (byl jsem dělat nejhodnějšího strejdu) a zrovna ten den měl přijít pan topenář. Během asi tak dvou minut se odehrálo tohle: Přišel pan topenář, podíval se na topení, řekl: "Skočim si do auta pro nářadí" a odešel. Najednou někdo nechtěně strčil do velikého dračince Ondřeje, který stál na podstavci kousek od topení. Já se ho snažil aktivně chytit, ale jen jsem do něj strčil ještě víc a Ondřej spadl přesně před topení. V tu chvíli se vrátil pan topenář a kouká, že před topením je najednou halda hlíny a jakási kytka. My se tomu smáli, páč to vypadalo, jako bysme tam navezli kolečko hlíny, aby se pan topenář nedostal k topení. Nakonec všechno dobře dopadlo.
Nedávno jsem byl u sestry na sestřih a pak dostal "sestřih" i dračinec Ondřej, takže teď vypadáme úplně stejně. Možná byste nás od sebe ani nerozeznali. Navíc se teď Ondřejovi vyklubal nový výhonek a mně se udělal na krku taky takový výhonek... lidově řečeno beďar. Tak nevím, co si o tom myslet.
A právě teď v neděli jsem dostal odřezek Ondřeje, abych ho nechal zakořenit a pak se uvidí. Dal jsem ho do skleničky od Neapolské omáčky na těstoviny, tak z něj třeba vyroste gurmán. Jo a dal jsem mu tam i vodu, ale kořenit ho radši ještě nebudu. Tak mu držte palce.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY