Kosí úterý LXXII. - Veliký skladatel
Zdál se mi sen. No na tom by nebylo nic tak neobvyklého, páč sny se mi zdávají furt, ale tenhle byl jeden z těch prémiových snů s bonusem. Asi tak jednou za čtvrt roku se mi zdá příběh, ve kterém se začnu něčemu smát, načež se probudím vlastním smíchem a pak se ještě nějakou dobu směju. Často se pak směju i tomu, že se směju (to je ten bonus). A pak zase usnu. Když se ráno probudím, pamatuju si, že jsem se něčemu smál, ale většinou už si nepamatuju čemu. Tohle byl teprve třetí takový sen, který jsem si zapamatoval. Nevím, jestli to byl poslední sen v roce 2020, nebo první sen v roce 2021, ale jistojistě vím, že to byl sen o velikém skladateli.
Najednou jsem byl na jakémsi povánočním večírku a s ostatními hosty jsem očekával příchod velikého skladatele, který nám měl zpestřit večer hrou na klavír. Veliký skladatel stále nepřicházel a tak jsem měl čas pokukovat po hostech a po pokoji, ve kterém se večírek konal. V rozlehlém pokoji postávalo tak dvacet rozmazaných hostů. Nejdůležitější osobou, která byla jediná nerozmazaná, byla starší nóbl dáma, organizátorka večírku, která si velmi zakládala na tom, aby se večírek vydařil. Seděla na jakési vyvýšené ozdobené židli (něco jako trůn) a občas okřikla některého z hostů, nejen aby se nebavil, ale hlavně aby nevytvářel vlastní zábavu, protože o zábavu se postará veliký skladatel. V místnosti byly jedny dveře, kterými se vcházelo. Pravděpodobně se těmi dveřmi i vycházelo, ale ve snu z nich nikdo z místnosti nevyšel, takže nevím. Naproti dveřím, v nejvzdálenějším rohu místnosti, stál veliký, okázale nastrojený, ale hlavně umělý vánoční strom. Po paní organizátorce to byla druhá dominanta v pokoji. Bylo na nich něco podobného. Uprostřed pokoje stálo koncertní křídlo alias klavír neboli piano. Podél stěn bylo několik stolů s chlebíčkama a nějakým občerstvením. Najednou zadrnčel zvonek u vchodových dveří. "To je on!" vyhrkla vzrušeně paní organizátorka a zraky všech hostů se upřely ke dveřím. Chvilku byly slyšet tlumené hlasy (asi z předsíně), ale pak se dveře pomalu otevřely a do pokoje nesměle vešel jakýsi rozmazaný pán. "Jdete pozdě! Zařaďte se k ostatním a nerušte, za chvíli přijde veliký skladatel!" vyčinila mu hned paní organizátorka. Rozmazaný pán se ztratil mezi ostatními rozmazanými hosty. Zvonek u vchodových dveří zadrnčel podruhé. "To musí být on!" zaradovala se paní organizátorka a zavrtěla se na svém trůnu. Chvilku byly slyšet tlumené hlasy (asi z předsíně), ale pak se dveře pomalu otevřely a objevila se nerozmazaná hlava starší paní. "Dobrý den," řekla nerozmazaná hlava starší paní, "chtěla jsem se jen přeptat, jestli vám taky nejde televize?" Paní organizátorka obrátila oči v sloup a velmi zřetelně odpověděla: "My-ta-dy-če-ká-me-na-ve-li-ké-ho-skla-da-te-le!" a dramaticky ukázala na piano alias klavír. "Aha, tak to nebudu rušit," řekla nerozmazaná hlava starší paní. "Když už jste tady, můžete klidně počkat s námi," pozvala paní organizátorka nerozmazanou hlavu starší paní. "To jste moc hodná, mně totiž nejde televize," řekla nerozmazaná hlava starší paní a vmísila se mezi hosty, kde se rozmazala. Zvonek u vchodových dveří zadrnčel potřetí. "Jestli to není on, tak už teda nevím!" řekla otráveně paní organizátorka. Chvilku byly slyšet tlumené hlasy (asi z předsíně), ale pak se dveře rychle otevřely a stál v nich nerozmazaný pán v zelených montérkách a spustil: "Dobrej! Tak kde to máme?" Paní organizátorka se nezmohla na slovo, ale to nerozmazanému pánovi v zelených montérkách nevadilo. "Nic mi neříkejte, aha, už to vidím, tak deme na to" a namířil si to přímo ke klavíru alias pianu, ale jen ho tak tak minul a došel až k vánočnímu stromu. Změřil si ho pohledem a řekl: "No tak to je teda fakt hrůza, vážení!" Paní organizátorka zalapala po dechu. Nerozmazaný pán v zelených montérkách pokračoval v sólu: "Ale to nevadí, proto sem tady, proto ste si mě pozvali, proto ste si mě objednali, nenechte se rušit, pokračujte v zábavě, o všechno se postarám, skladatel es er ó, sem tady jenom pro vás, všechno složím, uložím a poskládám zpátky do krabic, nebudete litovat!" Paní organizátorka omdlela a já dostal záchvat smíchu. Napřed ve snu a pak ještě jednou po probuzení.
A co na to snář? Nevím. Kdybyste věděli, tak mi napište, rád se zasměju ještě jednou.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY