Kosí úterý XXX. - O chození
Rád chodím, ale ne proto, abych jen tak chodil, takže na pochodu Praha-Prčice mě určitě neuvidíte. Nemyslím si ale, že by šel někdo pochod Praha-Prčice jen proto, aby mě viděl. Rád chodím, protože se mi při chůzi dobře přemýšlí… ale možná se mi při přemýšlení dobře chodí. Nevím, až někam půjdu, zamyslím se nad tím. Snad se nezamyslím příliš a nedojdu z Prahy do Prčic.
Básničky, písničky, melodie, témata na Kosí úterý a co já vím co ještě mě nejčastěji napadají při chůzi. Napadat při chůzi je pěkný dvojsmysl, což mě napadlo právě teď, když zrovna sedím. Ono se totiž za chůze dost blbě píše.
Když třeba v básničce/písničce tápu s rýmem, projdu se po bytě a většinou tam někde na ten rým narazím. Napřed jdu do kuchyně, kde mě sice ještě nic nenapadlo, ale téměř vždy je tam něco k posílení inspirace. Mám byt koncipovaný tak, že mohu chodit dokolečka, ale to dělám málokdy, spíš chodím do takového třičtvrtěkruhu tam a zpátky, páč tak projdu dvakrát kuchyní v mnohem kratším čase. Někdy se při procházce po bytě zastavím u okna a nějaký nečekaný výjev mi nasměruje myšlenky někam úplně jinam. V takovém případě je dobré co nejrychleji navštívit kuchyň. Hodně mě toho napadá v koupelně při sprchování, ale když se sprchuji, tak nechodím, tak to se asi nepočítá.
Mám v mobilu aplikaci Zdraví, která mi sama od sebe počítá kroky. Né že bych po bytě chodil jen tak s mobilem, ale někdy ho mám v náprsní kapse u košile a tak jsem zjistil, že jsem schopný ujít za den po bytě několik tisíc kroků.
Při chůzi jsem se učil na všelijaké zkoušky, třeba na maturitu. Jezdil jsem občas za kamarádem, který přes víkendy pracoval v hospodě v Doubravčicích (vesnice nějakých 9 km od Českého Brodu). Dojel jsem vlakem do Českého Brodu a do Doubravčic jsem šel pěšky a při chůzi jsem se učil. Bylo to pro mě lepší, než v tom tzv. ležet. Né že bych se nepokoušel učit vleže, ale většinou to dopadlo tak, že jsem se začal učit a za nějakou hodinku a půl jsem se vzbudil.
Když mě netlačí čas, nebo když nepotřebuji zdolat velikou vzdálenost, tak jdu nejraději pěšky. Třeba Karlín je v pěkné rovině, jak se zpívá v jedné písničce (nebo to je Kolín?) a projdete ho po Sokolovské svižnější chůzí za 31 minut. Když jdu pěšky, můžu si vymýšlet melodie, slova, přemýšlet o tom co jsem posral, proč nefunguje něco v projektu na kterém zrovna pracuji atd. Kdežto když nastoupím třeba do tramvaje, tak přemýšlím pouze o tom, proč má většina stojících spolucestujících na zádech batoh! Tak to je opravdu lepší se pěkně projít.
Francouzský filosof René Descartes, který se jen tak mimochodem narodil 31. března (1596), vyřkl myšlenku "Myslím, tedy jsem". Mně se dobře myslí když chodím (nebo naopak), tak by to mohlo být i "Chodím, tedy jsem."
Už jdu!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY