Kosí úterý XXIV. - Strejda
Jsem strejda. Už deset let, takže v klidu, ale jako záminku k oslavě to samozřejmě použít můžete. Prostě jednoho dne se ze mě stal strejda a šmitec. Nikdo se mě na nic neptal. Zatímco já jsem strejda, moje sestra Bára není teta, ale zatím si nestěžuje. Co? Vlastně jsem tuplovaný strejda, což je, doufám, něco jiného, než tuplovaný oposum. Tuplovaným oposu… strejdou, jsem se stal před sedmi lety.
Jako strejda nemám vůbec žádné povinnosti, kromě nošení kinder vajíček a jiných pamlsků příšerám, což sice není povinnost, ale zkuste přijít bez kinder vajíčka! Já to zkusil jednou. Dodnes vidím ty smutné příšeří oči!
Jsem nejlepší a nejhodnější strejda, páč příšery jiného strejdu nemají. Ano, podle této logiky bych mohl být i strejda nejhorší a nejzlejší, ale já mám iPad se spoustou pěkných her a taky občas přinesu nějaké to LEGO, takže jsem prostě strejda nejlepší. Zatím!
A teď dva malé příšeří příběhy. Je to něco jako kačeří příběhy, jen je ještě nikdo nenakreslil.
Když jsem byl takhle jednou příšeřit, tedy na návštěvě u Báry, přišel za mnou synovec Vincent (příšera č.1, 10 let, autista) a nastavil přede mě hlavu. Pohladil jsem ho po hlavě, ale to mu nestačilo. Udělal jsem berany duc (prostě jsem mu dal "čelíčko"), ale to taky nebylo ono. Foukl jsem mu do vlasů, ale to taky nechtěl. Pak odešel, ale s mým výkonem nebyl spokojený. Za nějakou dobu zase přišel a celá situace se opakovala, s tím rozdílem, že jsem mu na závěr ještě na čelo ťukl nosem, což se ukázalo jako uspokojivé. Říkal jsem to pak Báře a dozvěděl jsem se: "On chtěl jenom pusu na hlavu, to má z jedné kreslené pohádky." No jo, když já tu pohádku neviděl! Ale už jsem zase o něco chytřejší.
Jinak to někdy funguje i takhle: Přijde Vincent a udělá například indiána (rukou plácá na pusu a dělá ua ua ua). Když také uděláte indiána, vesmír zůstane v rovnováze. Asi tak 6 minut a 23 sekund.
Vloni v létě jsem byl vyzvednout neteř Florentinu (příšera č.2, 7 let) na jednom výtvarném kurzu. Vlezl jsem do budovy kde kurz probíhal, vyjel výtahem do druhého patra a pak jsem šel po zvuku příšeřích skřeků. Prodral jsem se stádem, tlupou, hejnem i smečkou všelijakých příšer, ale Flo jsem nenašel. Naštěstí jsem se prodral až k jedné z lektorek. Slečna byla jen o něco málo větší než děti kolem, tak jsem ji před tím přehlídnul. "Dobrý den, přišel jsem vyzvednout Florentinu." U takového jména nemusíte říkat příjmení. Slečna lektorka se usmála "Vy budete ten vtipný strejda. Florentina o vás mluvila!" Já se zmohl jenom na "Hmmm" a něco jako úsměv. Slečna přivedla Flo a začala balit do ruličky její výtvory. Flo mě zatahala za rukáv a řekla nahlas: "Ondřeji, udělej něco vtipného." Jestli ve mně bylo do té doby něco vtipného, tak mě to v tu chvíli opustilo zadním vchodem, nasedlo do taxíku a řeklo "Jeďte kamkoli, ale co nejdál odsud. A rychle!". Mrkl jsem na Flo levým okem, což ji rozveselilo. Když je někdo přesvědčený, že jste vtipný, tak můžete dělat cokoliv. Slečna nám dala ruličku výtvorů a vyrazili jsme do hospody na pivo, limču a hranolky. Jako nejhodnější strejda jsem Flo půjčil iPad, aby mi ho mohla zapatlat mastnými prsty. Usrkl jsem si piva a s pěnou na nose jsem přemýšlel: "Bejt vtipnej strejda je vlastně fajn, páč za pár let budeš možná už jenom srandovní strejda a to už fakt nebude vtipný. Teda bude, ale ne pro tebe..."
Nicméně pivo, limča, hranolky a iPad také udržují vesmír v rovnováze.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY