Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Kos je blbej sok.

Kosí palindrom

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Kosí úterý XXXI. - Matěj

aneb Psí kusy
25. února 2020

Včera měl svátek Matěj.

Někdy v roce 1991 přinesla sestra Bára domů štěně a uprosila maminku, aby si ho mohla nechat. Pak dala štěně do pekáče a položila ho doprostřed docela velké předsíně. Štěně z pekáče pokukovalo po nás, my pokukovali po štěněti. Najednou řekla Bára: "To je ale Matěj." A od té doby to byl Matěj. Pak mu udělala pelíšek z nějaké krabice, v pekáči nezůstal.

Popisovat Matěje nebudu, pod článkem najdete obrázky.

Příběhů s Matějem nemám tolik co Bára, která s ním strávila nejvíc času, ale občas si vybavím jeden s odpadkovým košem.

Matěj mohl téměř všude po bytě, s výjimkou kuchyně. Když byl někdo doma, tak do kuchyně nechodil, ale dělal to, že do ní vlezl hlavou a předníma tlapkama, takže z větší části v kuchyni nebyl. Kuchyň se nedala úplně uzavřít, tak když zůstal doma sám, chodil prohledávat odpadkový koš, který často převrhl a odpadky roztahal všude možně. Asi jako každý pes věděl, jestli je někdo doma, ale jednou, tedy alespoň co já vím, to nevychytal. Nevím už kdo odešel, ale Matěj nabyl dojmu že zůstal doma sám a vydal se do kuchyně prohledávat odpadkový koš. Zapomněl, že jsem doma ještě já. Překvapilo mě, že téměř okamžitě po zvuku zaklapnutých dveří slyším zvuk cupitajících psích tlapiček po linoleu. Tiše jsem došel do kuchyně a uviděl tam Matěje s hlavou v odpadkovém koši. Klidným hlasem jsem řekl: "Matěji?" Matěj se strašně lekl a snad i nadskočil jak v nějakém kresleném filmu. Chvilku jsme na sebe koukali a pak, jak už to psové umějí, nenápadně odešel. Docela mě překvapilo, že si neodnesl i obal od čokolády, který měl zrovna v tlamě, když jsem ho vyrušil.

Tenhle příběh znám jen z vyprávění. Vybavil se mi včera, když jsme vzpomínali na Matěje a maminka řekla: "Matěj tam někde určitě blbne s dědečkem."

Párkrát strávil Matěj letní prázdniny ve Svojkovicích (vesnička poblíž Rokycan) u babičky a dědečka. Měl tam k objevování a očichávání velkou zahradu s ovocnými stromy, záhony s všelijakou zeleninou, keře rybízu a angreštu a "voňavý" kompost. Určitě ale očíhl i dědečkovu dílnu, kůlnu, studnu a nejednou prohnal slepice. Po dvou měsících měla většina z deseti slepic orvané peří na zadku. Když neblbnul na zahradě, mrcasil se v nedalekém lese, kam ho bral dědeček na procházky nebo když šel na houby. Matěj si rád chodil na záhon pro mrkev. Vyhrabal ji a špinavou od hlíny donesl k venkovnímu vodovodu, kde čekal, až mu ji dědeček umyje, aby ji mohl sežrat. Také chodil ožírat červený rybíz přímo z keře, ale angrešt mu prý moc nejel. Jednou Matěj na zahradě zahlédl krtka a rozhodl se, že ho uloví. Několik dní, s přestávkami na jídlo, odpočinek a tak, číhal soustředěně u krtince. Dědeček ho chodil kontrolovat. Jednoho dne se Matěj přišel pochlubit černým úlovkem v tlamě. Nebyl to ale krtek, byl to kos. Když nám to pak dědeček vyprávěl, smál se a říkal: "Matěj číhal na krtka, chytil kosa."

Matěj ani dědeček už nežijí, tak snad tam někde spolu blbnou… a babička jim k tomu vaří něco dobrého.

KLAP!

Sdílet na Facebooku

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

25.02.2020 - Kosí úterý XXXI. - Matěj (aneb Psí kusy)

Všechny články