Kosí úterý LXXXIV. - Western
Jsem fanouškem filmových westernů, zejména pak takových těch jak se na ně dává kečup… spaghetti westernů. Líbí se mi klasika jako Sedm statečných, Tenkrát na západě, Mé jméno je nikdo, Podivné dědictví atd., ale třeba i Mrtvý muž Jima Jarmusche s Johnny Deppem a kytarou Neila Younga nebo Nespoutaný Django a Osm hrozných od Quentina Tarantina. Můj nejoblíbenější western je ale Hodný, zlý a ošklivý s Clintem Eastwoodem, který v roce 1966 natočil Sergio Leone a parádní hudbu k němu složil Ennio Morricone. Na tenhle film bych se mohl koukat kdykoli, tedy kdybych se kdykoli mohl koukat na film.
Jako kluk jsem se pokoušel přečíst jednu tzv. "májovku" Duch Llana Estacada, páč to byla nejtenčí "májovka" v knihovně. Vzal jsem si ji na čtení do vlaku, když jsme jeli k babičce a dědovi do Svojkovic. Knížku jsem četl celou cestu, ale když se mě pak děda ptal, o čem ta knížka je, došlo mi, že nemám nejmenší tušení. Čuměl jsem do knížky, obracel jsem stránky, ale myslel jsem na něco úplně jiného. Nebylo to způsobeno nějakou poruchou soustředění, kdepak, dokážu se velmi dobře soustředit na to, na co zrovna chci. Když se při čtení soustředím na něco jiného, nemohu se soustředit na čtení. To dá rozum. Další šanci jsem té knížce už nedal, ale možná že jsem taky od té knížky už ani další šanci nedostal. Vrátil jsem ji nepřečtenou do knihovny, tak byla trochu nevrlá.
Také mám v oblibě herce Jeffa Bridgese a režisérské duo bratří Coenů, takže když jsem někdy v roce 2010 zjistil, že jde do kin jejich remake westernu Opravdová kuráž právě s Jeffem Bridgesem v jedné z hlavních rolí, neváhal jsem ani chvilku. Vyrazil jsem tehdy do kina úmyslně sám, páč jsem si říkal, že holky western moc nebaví. Do kina jsem přišel dřív, ale sál byl otevřený, tak jsem se usadil a začetl se do programu kina Atlas a do všelijakých reklamních letáků, které mi cestou cvrnkly do nosu. Sál se začal pomalu plnit. Tak pět minut před začátkem filmu jsem se konečně odtrhl od letáků a zjistil jsem, že všude kolem posedávají převážně mladé dívky a ženy, jen vedle mě seděla z jedné strany paní, která by mohla být moje babička a z druhé strany seděla paní, která by mohla být moje učitelka ze základní školy. Kdybych měl v puse žvýkačku, radši ji vyndám a nenápadně nalepím pod sedačku. No co, řekl jsem si, alespoň se budu soustředit na film. Víte, jak to mám s tím soustředěním. Nebyl jsem jediný muž čekající na film, ale bylo nás tam opravdu pomálu a tak jsem začal být trochu nervózní. Raději jsem si několikrát překontroloval, jestli jsem se nespletl a sedím opravdu ve správném sále. Když jsem se ujistil, že sedím ve správném sále, začal jsem mít obavy, jestli nezměnili program. Nezměnili. Film začal a nějakých 15 minut to vypadalo jako v běžném kině, ovšem pak se na scéně objevil Jeff Bridges a ze všech stran a koutů sálu zaznělo vzrušené a toužebné "jééé" a "ááách". A tak už to bylo po celý film. Jen když se Jeff Bridges v jedné scéně objevil v podvlíkačkách, zaznělo kromě "jééé" a "ááách" ještě stydlivé pochechtávání. Pančelka vedle mě si posunula brýle a Jeffa Bridgese v podvlíkačkách ohodnotila znaleckým "hmmm!". Ve filmu hraje skvělá (v té době 14 letá) Hailee Steinfeld, ale na tu jsem žádné zvláštní reakce nezaznamenal. Matt Damon si také vysloužil několik lehce vzrušených reakcí, zejména při scéně, ve které mladé 14 leté dívce naplácá, jinak to měl Jeff Bridges celou dobu s přehledem pod kontrolou. Projevy některých dívek a žen se stupňovaly a nepřekvapilo by mě, kdyby se na konci filmu sápaly po plátnu, ale nakonec se udržely a zůstaly na svých sedadlech. Přiznám se, že jsem se chvílemi na film tak úplně nesoustředil.
Film jsem si po nějaké době pořídil na DVD, abych se na něj mohl podívat v klidu, ale zjistil jsem, že ty zvuky z kina mám s tímto filmem už nadobro spojené. Ještě dnes, když si chci tento skvělý western pustit, to chce opravdovou kuráž.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY